Sezóna začíná a první a zároveň asi nejlepší, nejzajímavější výjezd může započnout. O tom, jak hodně dobrá příležitost spojení těchto zápasů bude, jsem přemýšlel ještě o prázdninách, kde se o změně v pořádání zápasů rozhodlo a přineslo to tuto skvělou možnost. Šance, že bych ten výjezd nejel, byla hodně malá, a jak se říká, musela by to být "vyšší moc", abych nevyrazil.
V podstatě tenhle výjezd začíná fakt už v srpnu. Na přípravných zápasech jsme probírali, jak pojedeme, kde přespíme a jak se datum blíží, vše nabírá reálných obrysů. Super je, že namísto toho, aby jak je dobrým českým zvykem, lidí z domluvené akce ubývalo, tady přibývali. To, že se nás nakonec sejde na tomto výjezdu tolik jsem ani nedoufal. Každopádně nás bylo tak 60, možná i víc. Samozřejmě něco z toho byli místní fandové. Ale přesto, tohle je to, co na nás mám tolik rád. Vím, už jsem to psal a opakuju se... Ale co? Nezájem.. Prostě výjezdníci jsme výborní a patříme ke špičce ligy. V dalších směrech to tak slavné není, ale třeba jednou :) Mladší generaci mezi námi vidno, takže věříme, že pokračovatele budeme mít..
Den před výjezdem mám tu smůlu, že jsem skoro do dvanáct hodin v práci a příchod po osmé večer prostě nedává dost času na přípravu. Hlavně nic nazapomenout... Nejsem nejmladší. Radši i něco na kocovinu. Přece jen není to jako dřív. Ale tak nějak se to vše daří. I ty karbanátky jsem stihnul uplácat a dát do lednice, aby si odpočinuly. Ráno nečekanej, ještě bleskovej výjezd do práce. Paměť stojí za h.... , ale čas odjezdu to nakonec neohrozí.
Sraz je v 9 hod. na první Benzině na D8. Vyjíždíme v 8:15 a přes Teplice chceme na dálnici... Jenže Teplice vypadají jako válečná zóna, všude rozkopáno. Nabíráme absurdní zpoždění, ale na dálnici to stáhnem a tak přijíždíme s 8 minutami po deváté. Zbytek lidu tam čeká. Tak poklábosíme, dáme kafe a debatujeme, zda D1 či jet vrchem. Aktuální info o dálnici je příznivý, čas máme dobrej a tak jedem. Prý mám jet první, že kvůli mě nedostanou pokuty. No, jsem trochu řidič slečny Daisy. Trochu se kocham, na pohodu. Chápu, že někomu rychlost 120 Km/h nepřijde nic extra... mně taky ne. Ale nejsem na závodech. Takže tedy díky za "důvěru" a jdeme na to.
Tentokrát tedy D1. Dobrá volba. Jde to fajn. Stavíme klasicky na 52. km. Ejhle... už se tam nevaří... jen ty "domácí" bagety... Mezi tím nás míjí bus s Ačkem a Pták s kluky litvínovskýho backstage. Táhne nás do Velké Bíteše na jídlo. Prý vyhlášený místo. Ok. Jedem. Je to 120... do tý doby hlady nepojdem. Nedá se tam zaparkovat, naštěstí na konci parkoviště fleky jsou. Bíteš žije. Trochu Klondike. Restaurace je nacpaná. Musíme čekat. Zapomínám věci v autě, tak se vracím a při cestě zpět už potkávám jednoho z hráčů, kamaráda. Říká, že je tu skvělá i cukrárna. Vědět, co nás čeká v příštích hodinách a dnech, koupil bych si těch kremrolí plnej bágl... Jídlo nevim, restaurace podle mě má pověst lepší svého výkonu. Najezený jsme, ale tak za 3. No, lepší jak občerstvení v Liberci to je. Ale ta cukrárna.. už nevim, jak se jmenuje. Tam, když budete mít cestu, stavte se... skvělý i domácí zmrzliny. Přichází echo o zacpaný dálnici, objíždíme. Díky Ptáku za včasný info. Čas dojezdu udržujeme výborně.
Ubytko ve Zlíně, zvoleno na doporučení Starohuťáků. Prý hezké a kousek od zimáku, že už tam byli. Na svůj věk jsem dost důvěřivej. K tomu kousku. Když jsme vyrazili na zimák, tušil jsem, že to takovej kousek nebude.. Nebyl. Jsem si říkal, že ten Zlín už trošku znám. Pak ti kamarád řekne, že mu to přišlo kousek, když tam naposledy jel taxíkem. Takže bacha na to.. není kousek, jako kousek.
Předzápasovej warmup začíná ve zlínské "Nudli", kde nám Pták vypráví ohledně výsledků jednání širšího meziklubového fanouškovského pléna v otázce toho, že vymysleli zase Řezníčkovo gestapáci na nás, jakožto fandy a potažmo i naše kluby. Podrobnosti se brzy dozvíte z jiných kanálů. Každopádně tato debata zajímá i místní. Přidávají své názory. V momentě, kdy si obleču Jakuzovo dres, atmosféra je ještě víc na pohodu. Domácími fandy je uznáván... no bodejť ne. Jsem pyšnej, že to jeho triko mám.
Doráží náš Martin Jakuza Jenáček, pokecáme, dáme po kalíšku s tím, že po zápase jsme domluvení na pivko a jdem fandit. Fandíme dobře, ale obraz hry... snad i škoda mluvit. Nebudeme si to zde kurvit hokejem, ne? Co mě na tom zápase zaujalo? Maruška. To byl světlej bod tohoto utkání. Maruška není tráva. Maruška je malá, blonďatá holčička, která vyrazila s tátou z Bíliny na hokej do Zlína a Třince. Věk neodhadnu, řekněme někde 1. stupeň ZŠ. Maruška má svůj dres a aktivně fandí. Pták má nadopováno tak akorát a Maruška ho perfektně kopíruje. Její nadšení pro fandění je skvělý a miluju ho. Fakt když to vezmu, tak asi jediné pozitivum, které jsem z mého pohledu na zimáku viděl.
Po zápase posedíme v blízkém občerstvovacím zařízení. Je tu hodně místních. Jsou v pohodě. Popíjíme, pojíme... ale jsme unavení. Osobně brzy odpadám. Celková únava po pár panácích slivky a 5 pivech dělá svoje.. Nejsem nalitej a nechci mít ráno "zbytkáč". Sedáme do taxíku, kdy určíme cíl. Taxikářka neví, kde to je. Směju se jako svině. Před měsícem jsem byl ve Zlíně za Jakuzou ,a když jsem jel k němu z hotelu, tak taxikář taky nevěděl kam má jet. Tak nevim, jak to ti Ševci tady mají. Každopádně je divný, když je musim navigovat já jako cizinec. :)
Ráno snídáme za přítomnosti majitelky penzionu. Penzion Anna, pro ty, co tam třeba pojedou. Velmi milá dáma a děkujeme za pohostinnost. Trochu se naše posádka zdržela mojí vinou. Jakuza potřebuje s něčím pomoc, tak jedu za ním a návštěva se lehce protáhla... předvoj jede ještě do muzea Tatrovek v Kopřivnici. To nedáme. Nabíráme směr 3nec a voláme domácím, že jedem.
Chčije. Furt hnusně chčije. Naštěstí bydlíme kousek od haly. Na Půdě. Mám deštník. Jak jsem se připravoval, nezapomněl jsem ani na něj. Dřív bych takovej inštrument vůbec neřešil a prostě bych zmoknul.. Cesta nejde dobře. Máme zase zpoždění a s místními se setkáváme se značnou ztrátou času. To mě mrzí. V podstatě po ubytování jdem rovnou za zimák a místo pivka v hospůdce už jdeme rovnou tam. Jsme upozornění na bezpečnostní rámy u vstupu. Jsou tu přísné kontroly. To je fakt, jako na letišti. Ale rozumíme, je nám vysvětleno proč. Je to korektní a není problém.
Hokej... co ti mám říct? Je to trapný a pro časy budoucí ten zápas mažu ze svojí hlavy. Rozdíl v kvalitě je výrazný. Ale fandíme. Maruška taky nepolevuje. Super. Domácí fandové mají asi všichni jednoho lékaře, úzkostlivě dbají na pitný režim. Přísun je pravidelný a hutný. Zlepšuje to pocit ze hry. Nic si z toho neděláme. Nebo já si z toho nic nedělám. Nejde o život.
Po mači většina našich fandů odjíždí, ale zůstáváme my a ještě pár lidí, co mají malé děti. Jdeme do restaurace Lihový dům.. dobře Lidový dům. Kdysi cigánskej pajzl, co se změnil na dobrou hospodu, Plzeň, Radegast a další... Vaří dobře, popíjíme s místními. Je sranda. Opravdu další příjemnej večer, bez nadměrnýho chlastání, ale přiměřeně... uvědomujem si, že ráno pojedem přes celou zem. Nijak to nesnižuje kvalitu večera. Přesto brzy končíme... uvědomuju si, že je konec... jsem trochu smutnej, ale už plánujeme další setkání. Jak říkal Svěrák, aby bylo vítání, musí být i loučení. Jo, to musí no.... život jde dál.
Ráno paní domácí z penzionu udělá super snídani, proberem hokej z pohledu dalších domácích a vyrážíme. Cesta jde, ale D1 je dneska blbá. Naštěstí jsem odpočatej. Přestože jak to jde, jedu na hraně předpisů, tak jedeme 5,5 hodiny. Líp to nešlo. Ale asi nebyl účel zlomit rychlostní rekordy.
Co závěrem... ? Hokej stál fakt za ho*no a věřím, že těm klukům, co u nás mají svědomí to samotným bylo trapné, protože to tak zkrátka bylo. Vymlouvat se na 2 zápasy v kuse a podobně neberu. Výmluvy, alibismus. Postavme se k tomu jako chlapi. Podělali jsme to a příště se kousnem, abychom to odčinili. Fandění dobré, bylo nás opravdu, ale opravdu hodně, takže klobouček před výjezdníky, tleskám Vám a díky za to, že jsme - jste. Z lidského hlediska mě výjezd naplnil tak, jak jsem si přál a prostě prožil fajn čas. Děkuju a zase někdy... třeba v pátek v Bolce.
Napsal veverka, foto JJ
