Poslední zápas základní části ELH s sebou přinesl i možnost na delší dobu posledního výjezdu. Osobně jsem, stejně jako řada dalších neváhal, zda pojedu. Ať sezona dopadne jak chce, uznávám filozofii, že "cesta je cíl" a já po té naší chci jít. Původně jsem nic psát ani nechtěl, i když při cestě tam i během zápasu jsem si  v hlavě omílal, zda by se z toho dala uvařit nějaká vomáčka. No, to jsem ještě netušil, co mi zase můj drahý osud přichystal. Zřejmě nepochopil, když jsem mu nedávno vyčítavě říkal, "Co by mne ještě mohlo potkat horšího?", že to byla řečnická otázka a nikoliv výzva k souboji. Takže máme tu pokračování pátku třináctého, páč výjezdový osud, nejen můj, se naplnil. Věřím, že tímto jsem si vše špatné již při výjezdech vybral a nadále mne a mojí posádku čekají již jen pozitiva... Mimo jiné zvažuju, že na playoff do Plzně půjdu pěšky - kůň by mohl uhynout, kolo zcizit magneti či jiná verbež.

     Pardubice jsou kousek, autem něco lehce přes 2 hodiny. Zápas v neděli, brnkačka. Než vyrazim, jedu z Mostu ještě směr Litvínov a Osek vyzvednout Léňu a k Ptákovi pro naše vymazlený trička na play off, páč vim, že v Pcích je někteří naši místní budou chtít. Já už ho mám na sobě a ještě netušim, jak hodně bych se na význam té věty měl ten den soustředit. Hlavně se z toho nepos*at je litvínovská mantra a měl bych si jí vzít k srdci. Na shromaždiště odjezdu dorážim s tradičním lehkým spožděním. Nechápu, jak tohle dělám? Ať si dám rezervu sebevětší, než je běžné, málokdy přijdu/přijedu včas. Asi jsem v tom prostě dobrej :-/

     Cesta tam je naprosto pohodová, stavíme na našich oblíbených místech. Všechno běží jako po drátkách. Snažíme se odhadovat, jak bude dnešní mač, ve kterém o nic nejde, vypadat. V podstatě si přejeme jen, aby to nebyla ostuda (čemuž osobně nevěřim) a hlavně aby se nikdo z kluků zbytečně nezranil. Dojíždíme hodinu před mačem, takže bod příjezdu máme splněnej na 1*.

     Koupíme před halou lupeny, chvíli tu zevlujeme , ale záhy se přemístíme do útrob pardubického svatostánku.. Kluci se rozhýbavají a jako první vidim, že za strážce svatyně bude Hory nebo Suky. Proč ne? Kluci potřebujou chytat, tady nebudou tak pod tlakem a přitom ale zase můžou zapracovat na svých schopnostech. V sektoru je nás tak do 70 kusů, což je opětovně solidní návštěva. Hala je taky zaplněná, byť kotel domácích mi přijde dost málo obsazený. Přichází vzájemná zdravice mezi námi a domácími. Někomu to přijde blbý, hodně "takyfandů" nás za tohle vlezdo(_._) nemá rádo, ale mě to neva. Je to lepší, než aby k nám lítali piva či bůh ví, co ještě. Pohoda, nebudem to hrotit. Komu se to nelíbí, může mi... no dyť víte.

     Buly. Game on ! Hrajeme dobře i když je vidět jistá opatrnost. Najednou ale kde se vzal, tu se vzal, Tráva dostává přesnej pas do jízdy a ve stylu "Pocem. Kam jdeš?" luxusně vykoupe domácího vratára. Jooo :-) !! Řveme jako krávy, užíváme si ten opojnej moment slasti. Ne nadarmo je jeden z pokřiků "Co je nejkrásnější? Když dá Cheza góla! " Fandíme asi takřka všichni, bubeník je jeden z místních, z Lázní Bělohrad. Udává fandění dobrej rytmus, nestydí se do bubnu pořádně třísknout. Gól nám pěkně rozpumpoval krev. Domácí hráče však inkasovaná branka nijak nesráží, tlačí se do nás a někdo z domácich trefuje pravou tyčku Horyho brány. Klika. Rozjíždíme "Dej Cheza gól" a z čista jasna přichází útočná kombinace Jány-Luky-Viky. Puk v tomto pořadí letí mezi plejery, jako by domácí byly jen kuželky a je z toho parádní gól. Tak trochu na objednávku :-) Vypadalo to až moc snadno. Tak moment.. Proč já vlastně taky nehraju hokej, když to jde takhle lehce? Hmmm? Neva, zkusím v příštím životě. Holt kluci prostě umí. Klóbrc dólu borci. Dvě ku nule, pecka. Domácí fandové jsou evidentně překvapení. Zřejmě nečekali, že naši kluci k zápasu přistoupí tímhle způsobem. Jejich fandění lehce upadá a fandí víceméně jen střed tribuny. Zbytek se přidává hlavně když je jejich hněv směřován vůči jednomu z domácích funkcionářů. Chápu, bohatej klub a nedaří se jim. Viník se musí najít. Přiznám, že spravědlivě situaci neposoudím, takže nebudu dělat závěry. Z doslechu jsem se o přestávku dozvěděl, že prý domácí kabina není zrovna v pohodě. Nepřeju jim nic špatnýho, avšak v duchu se tetelím blahem, páč vím, že u nás je to úplně jinak. Samozřejmě jsem si vědomej, že když se vyhrává, je to zkrátka snadnější. Fandíme co můžeme, jen jeden z nás, když nahazuje pokřik "Tak jsme druhý no a co", necháme ho plavat. Za mě dobře. Je divnej a v týhle situaci dost mimo. Domácí nás občas pěkně zmáčknout a kolikrát nevíme, kam dřív. Chybí jim však klid na hokejkách a vystřídajivší se kluci v brance jsou jako zeď. Každý má pár opravdu těžkých zákroků. Jsem moc rád, pro jejich sebevědomí je to nezastupitelnej doping. Zápas pokračuje ve slušném tempu a je to solidní kombinační hokej, na kterej se pěkně kouká. Průběžně ještě sledujeme výsledky ostatních týmů, stejně tak jak se vyvíjí play off 1. ligy. Zápas, který nás zajímá nejvíc je jasný a bohužel jaksi nedopadá.. jenže sekerou oko nevytřeš, dětma nezatopiš... škoda.
V průběhu zápasu se již nic extra dramatického nestane a je konec. Kluci dali 105 bodů, před sezónou jsem byl optimista. Ale tohle?? To je velká frajeřina. Přijde rozlučka, poplácáme si vzájemně bedra, jak jsme dobří a jdeme k dostavníkům.

     Protože domácí začali z tribun odcházet dřív, je jich tedy už plná silnice. V klidu čekáme u aut, něco málo pojíme a domlouváme plán zastávek. Kulhajz má chuť na nějaký kuře, takže po chvíli na dálnici stavíme tedy u Klubu Fajnových Cigánů (ano správně, KFC). Přestože v provozovně nikdo není, každý dostáváme k objednávce lístek s pořadovým číslem, jako bychom stáli v 89´ frontu v Libkovicích na vysněného Favorita. Po uspokojení našich hladových žaludků opětovně rychle uháníme směr domov. Silnice suchá, provoz mírný. Jedu první, Ivoš v závěsu za mnou. A máme tady zápletku. Jsme kousek před Prahou, když tu najednou cejtím, že auto nejde za plynem. Chcípá. Uhýbám ke krajnici a za jízdy snažim auto nakopnout. Nechce. Zkouším to znovu a znovu. Cejtim bezmoc. Auto setrvačností ještě jede párset metrů. Znovu jsem sprostej jako kanál a hlavou mi při pohledu na všudypřítomnou tmu a vědomí toho, že zastavim na dálnici, běhá milion myšlenek, jak dál. Motor, resp. startér točí, ale auto nechce chytit. Zatim všichni sedíme v autě. Točim klíček co to dá, furt nic. Vylejzáme opatrně z auta. Jsme v Čechách na dálnici, lidi jsou tu na silnicích hovada, byť jsou tedy i výrazně horší země. Nechceme být dalšími idioty, co budou ve zprávách na Nově. Po otevření kapoty zjišťujeme, že do motoru od filtru nejde nafta. To je fakt k nas*ání. V pátek jsem to nechal preventivně dělat, vyměnit filtry, vyčistit i koš v nádrži. Jezdim hodně a ta blbá řepka zasí*á motory (poděkujme agentu Burešovi a několika ekoteroristům), takže dbám na prevenci. Každopádně teď jsem si asi nepomohl. Proklínám mechanika a v mojí mysli imaginárně do jeho vůdů panenky zapichuju jehly. Sedám zase v zoufalství do auta a zatímco kluci svítí na hadičku s naftou, zběsile točím startér. Kulhajz říká, že vidí naftu, ať to zkouším dál. Poděkuju si za to, jak se starám o baterku a točim... najednou to chytne. Přestávám být kandidátem pro lůžko na kardiologii, jelikož motor naskočil. Chvíli ho nechám jen tak. Funguje. Nasedáme do aut a vyrážíme. Bohužel radost trvá asi jen 4 Km a situace se opakuje. Je to v pr.... Si tak říkám, jak je tohle možný? Kdybych na ty auta kašlal, ale fakt jim dávám co potřebujou a teď 2x během měsíce tohle. To je fakt smolik :-/ Rozhodujeme, že auto odtáhneme z dálnice na první benzínku a pak budeme řešit dál.

     Táhnout auto až domů je hovadina, na alespoň pokus o opravu nemáme nářadí. Takže řešením odtah. Jenže je něco po 23. hodině v neděli. Ideální čas na řešení takový lapálie. Nejdřív oznámim suše domu, že s příjezdem to nebude tak, jak jsem původně hlásil. Pak volám kamarádovi, co má plátno - "volaný účastník .... ". Tak pojišťovna. Auto má drahou havarijku od jedný nejmenovaný Český Pojišťovny. Volám tedy mojeho insidera z dotyčného ústavu. Radí co a jak. Volám na linku, oznamuju případ. Dozvídám se, že mám nárok na odtah zdarma do nejbližšího autorizovaného servisu. To je super. Ještě, že jich je v noci tolik otevřených... Další možnost odtáhnout mě těch asi 110 Km za pouho-pouhých 5000 Kč. Aháá..... konečně jsem pochopil, proč si připlácím jakousi nadstandardní havarijku, asi abych mohl být i náležitě nadstadradně oškubán. Ve své hlavě kálím na pojišťovnu, byť si slibuju, že přehodnotim situaci, zda takovéhle služby má smysl platit. Nemá, ale tohle počká a pozdě "bycha" honit. Rozhodujeme, že auto necháme na čerpačce a domu nás musí někdo odvézt. Nakonec to odnáší Lenky mamča. Druhý auto posíláme domu, nemá smysl, aby tu čekali s námi. Sedíme zoufale, aspoň tedy já, na pumpě u kafe a čekáme. Tak jako probíráme tu situaci, hokej. Nuda není. Všichni se problém snaží brát s nadhledem, nebo to tak aspoň vypadá. Kulhajz ani Léňa mi potíže nedávají sežrat, za což jsem rád, protože stačí, že si už tak přijdu jako úplnej vůl jako sám před sebou. I když jsem se nic nezanedbal, stejně se cítím vůči nim blbě. Přijíždí náš odvoz, nakládáme věci z auta a obsluze čerpačky ještě sděluju co a jak. Paní z obsluhy mi říká, že ale nemůže za auto nést záruku. To po ní samozřejmě nechci. Uklidňuju se, že auto má havarijku i na krádež, vandalismus... v zápětí si však uvědomuju, jak je to vlastně možná absurdní myšlenka, vzhledem k před chvílí nabyté zkušenosti s nabízeným odtahem. Je mi to ale jedno, chci už domu. Chci spát a vypnout hlavu. Ráno musím hned do rachoty. Do pelechu se dostávám asi v půl třetí. Obložen mojí milovanou čtyřnohou havětí a dražší polovičkou rychle usínám.

     Závěr: Mechanik, co to všechno nejspíš zmrvil, přišel dopo vysondovat situaci. Zachoval jsem chladnou hlavu a řekl, že počkáme, co najdeme, až filtr otevřeme. Vozidlo bylo dnes večer dotaženo za přátelských 1600,- domů. Pojišťovák mne přišel odpoledne ujistit, že obsluha na infolince udělala chybu, protože podle smluvních podmínek jsem měl nárok na výrazně víc, než mi bylo nabídnuto, nehledě na špatně zkalkulovanou cenu odtahu. Pěkný, ale s křížkem po funuse. Oceňuju však jeho snahu. Řekl, že napíše stížnost, ať se k tomu pojišťovna postaví čelem. Jen ho žádám, ať po tý holce (byť mě připravila dost o nervy) moc nešlapou nebo jí nedejbůh nevyhodí, že si to nepřeju. Nejsme stroje, může být nová... Nechci se po ní vozit.
Takže jestli chce zažít dobrodružství, pojeďte někdy se mnou za hokejem :-D Snad už jsem si to ale vybral. A jednou tohle bude patřit ke klenotům vzpomínek jako v tý sezoně všech sezon... Pokud jste to dočetli až jsem, tak poklona. A teď, všichni už se koncentrujme na play off !!!

stvořil VV