Ráno vstávám lehce před šestou. Musím toho ještě dost stihnout a hlavně chci mít aspoň trochu klidu (ten se nakonec nedostavil), abych na nic důležitého nezapomněl. V práci se sice snažím roztáčet kola eurosocialismu, abychom byli malinko zase kus před nimi, ale nedaří se. Hodně telefonů kvůli lístkům a dalším drobnostem týkajících se výjezdu. Práce je tak nějak upozaďována, protože na ní zkrátka není čas. Po 11. hodině to raději zabalím a vyrážím domu, kde u oběda konečně mám definitivní počet vstupenek a snažím se dovolat do Bolky. Telefony zvoní, ale nic. Je mi jasné, že mají práci. Nakonec jsem měl štěstí a situace je dořešena. Teď už jen rychle pobalit věci do busu a nic nezapomenout. Jedna z rozhodujících chvil dne. Kupodivu ale, vše jde podle plánu. Všechno se do tašek vejde, nic nepřečuhuje a dokonce jsem si i vzpomněl na nabité baterky do foťáku. Snad mám vše... Těsně před odjezdem do Litvínova zjišťuju, že nemám. Chybí seznam účastníků zájezdu a protože doma nemám tiskárnu, musim rychle do práce, vytisknout, nabrat Miškyho s Myšákem a hurá směr bod A našeho výjezdu.

Po příletu do Nudle zjišťujeme, že partička se nám pomalu schází. Máme chvíli čas si v klídku sednout, vydejchnout, dát cígo a pivko. Klid, alespoň ten můj, trvá jen chvíli. Začínám vybírat koruny na zájezd - velmi mě potěšilo, že lidi nosili částku opravdu přesně či v bankovách blízké hodnoty. Za to bych Vám rád poděkoval. Čas se nachýlil, pobalíme buben, nějaký ten banner a vyrážíme na shromaždiště k odjezdu. Tady narážíme na další skupinu fandů a pouštíme se do klábosení. Zjišťuju, že jsem si zapomněl vsadit na dnešní hokej, což mě v konečném důsledku mrzí, protože tipy mi vyšly a do portmonky nepřibylo pár pětisetkorun. Nepotěší, ale svět se nezbořil. I tady zinkasuju pár Ropáků a netrpělivě vyhlížíme bus. Konečně přijíždí... začínáme nabírat první menší zpoždění. Snažíme se rychle nasednout. Kontrolujeme, zda jsme všichni. Chybí 2 kluci z Německa. Čekáme a už se najednou vyřítí z hlavní ulice, rychle parkují. Odjezd. Následně se dozvídáme, že kluci měli zpoždění, protože jeden končil ve škole výuku v Seiffenu před necelými 20 minutami. No, evidentně mezi sebou máme nástupce Collina McRae... 

V Mostě u MUSky nabíráme zbytek lidí do busu, dáváme kouřovou a opět nabíráme trochu zpoždění. S časem se mi to začíná nelíbit, tuším, že budeme mít problém. Co je potěšující zpráva, dorazili všichni dle plánu. Jsem rád, nebude se komplikovat situace s lístkama a podobně. Vyjíždíme a poslední 3 členy nabíráme v Želkovicích. Tak jsme opravdu komplet. Řidič je fajn chlapík, domlouváme zastávku na koupení buffetu na první Benzině po najetí na dálnici. Jdu zprávu oznámit dozadu, aby všichni věděli, co se bude dít. Na Benzině následuje úprk části hladovců do Mekdoše, zatímco Dlouhán si z pověrčivosti jde umýt na roh Benziny (kde je hadice s vodou) nohy. Prý to přináší štěstí... Včera bylo teplo. Nevim, co bude dělat, až bude teplota těsně nad bodem mrazu? Nicméně jak vidno, Dlouhánovo rituál evidentně nakonec taky pomohl. Na parkoviště mezitím přijíždějí individuální výjezdníci, kteří vyrážejí za Chezou autem. Kouří se, lidi se cpou burgrama a čas ubíhá. Moje nervozita se stupňuje. Běžím do Meka zjistit, kolik nám tam visí lidí. Snažím se to trochu popohnat. Bohužel ale burgry dělat neumim, takže smolík.... Dohulit, naskákat do busu a frčíme. To, že v půl pátý v Bolce fakt nebudeme, začíná být téměř jisté. U Prahy se bohužel ozývají močové měchýře některých z nás a musíme udělat zastávku. Pak ještě krátce na to ještě jednu... Doprava vázne, provoz velkej a hodinky mi připomínají, že časovej plán jde do kelu. Ale doufám... No, co jinýho ti zbejvá, že? Volám do Bolky slečně přes lupení, že to nedáme včas. Naštěstí je hodně příjemná a domluva je rychlá. Těsně před Bolkou se několika lidem opětovně ozývá močák... (pozn. musíme nakoupit nouzové bažanty), na dálnici zastavit nejde, ale naštěstí nakonec nacházíme místo zastávky a část lidí vyskakuje, zanechat v poli svojí genetickou stopu. 

Přijíždíme do Bolky, vystupuju první z busu a běžim pro lupeny. No běžím... to je dost nadnesenej výraz. Běhá Bolt. Já poskakuju jako Šemík v posledním tažení. Lupeny mám a rozdávám. Všechno klape už dobře. Starohuťáci mi přinesou pivo na zahnání žízně - díky kluci. Jenže zápas začíná... Časově to prostě nevyšlo :-/ Najednou se ozve z arény řev. Říkám, co je? Už vedeme.. olééé. Zůstávám sám ještě s Ondrou a Kulhajzem před arénou. Konečně chvilka klidu, rozhoduju se, že se v klidu napiju a dám cígo. Holt těch pár minut prostě neuvidim. Každopádně chvíle klidu přichází vhod. Přicházím do sektoru a zjišťuju, že nás dorazilo opravdu hodně. To je super. Míň super už je, že ve spodní části sektoru je místo a nahoře se nám tlačí lidi a někteří ani nevidí. To mě štve a vím, že musíme lidi posunout dolu, aby viděli všichni. Příští třetinu to odkoučujeme a to se taky povedlo. Nakonec se do sektoru vejdeme všichni a myslím, že viděl každý. Fandí se podle mého velmi slušně. Škoenergo aréna je téměř plná a jak fandíme, tak se pěkně všichni potíme. Trochu hnus... :-) V hale je tak nějak jako v sauně. Nebo možná tedy spíš v našem sektoru. Každopádně jako odtučňovací kůra ideální. Chcete zhubnout? Pojeďte s náma příště fandit a nepotřebujete žádnou redukční dietu či zázračný prášky. Zápas ubíhá a za stavu 3-1 pro nás jsme všichni přesvědčení, že export z Bolky bude úspěšný. Místní jsou lehce nervózní. Nemalá část z nich se diví, proč nejde náš hráč na 2 minuty, když hodil puk na střídačku a po výborně zahraným hybridu se dožadují icingu... Lidi, koukněte na ty pravidla. Vždyť je to na pár minut.... Každopádně letos Bolka je jiná, než ta z dřívějších časů. Hrajou dobře, mají tlak a občas nevíme, kam na ledě skočit. Příchází hloupá vyloučení a následně vyrovnání. Kur..... No jo no, ale tak pořád nějaký bod je dobrý a na nájezdy klukům věříme. Jenže najednou beng !!! Je to tam... obrovská vlna eufórie řádí v našem sektoru, lidi tak trochu popadají mezi sebe. Připomíná mi to, když Ríša Jareš dal rozhodující gól Plzni v prodloužení. Je to úžasnej moment a pro tyhle chvíle já fakt hrozně rád žiju. Je to možná malicherný, ale mě je to fuk. Tohle je "ono". Lidi slaví, fandí... nezanedbatelná část domácích "fandů" odchází. To si hráči Bolky nezaslouží. Bojovali opravdu statečně. Potlesk svých příznivců by si zasloužili. Následuje už jen standardní děkovačka s našima klukama a odcházíme též z haly.

Venku se slaví, fandí, kouří, popíjí a s úsměvama highfive tady, highfive tam... V klídku čekáme, až většina aut odjede a pak nasedáme nakonec i my a odjíždíme. Nálada výborná, sledujeme výsledky ostatních mačů. Smějeme se Spartě... prohrát v Rusku... fííííha :-))  S řidičem domlouváme, že zastávky budeme dělat trochu ve volnějším tempu, bez stresu. Říká, že rád s náma pojede i příště, to mě těší, protože je s ním fajn domluva. Přichází delší pauza, pro změnu u Meka na výjezdu z Prahy, tam se nabufetíme a užíváme si v klidu 3 bodů.. Pocit blaženosti, nejen v mojí hlavě, nejde ani slovy popsat. Sedáme pak do busu a blížíme se nezadržitelně domů. Podnikáme okružní cestu Mostem, kde vyskakují jednotliví fandové a já taky. Jdu ještě do osvěžovny, kde další fanoušci na nás čekají a dáme si panáka na radost... 

A to je vše milé děti, v neděli zase ahoj.

Pro RoT , VV