Po fotbalovém Euru, které z hlediska kvality hry bylo převážně zoufalé, jsme se sportovnímu světu rozhodli přispět svým uměním i my a to především, abychom se pokusili alespoň vzkřísit naději, že útočný fotbal ještě nezhynul... Nezhynul.

Ano, naše děravá obrana dávala soupeřům tolik šancí ke skórování, že naše výsledky měly spíše tendence připomínat hokej než fotbal. Ostuda, prů...r?? Ne, kdeže... nejsme sportovci vyznávající kopací umění a přestože jsme se ještě den před turnajem i nákupem nového sportovního vybavení pokusili dopomoci co nejlepšímu výsledku, tak nám to krapet nevyšlo... možná, že náš výkon byl místy vtipný. Nevadí. My se bavili a to je základ.

     Už v pátek jsme řešili, že bychom možná postavili místo jednoho týmu dva. Kluci z Německa nám řekli, že by se to i hodilo, protože jeden tým odřekl, tak se nám to zdálo jako dobrej nápad. Jakési Ačko s vítěznými ambicemi a béčko jménem Ropáci old school, které mělo ambice hlavně přežít. Tohle jsme řešili v momentě, kdy jsme kalkulovali s variantou, že se hraje 5+1. Chyba ! Hrálo se 6+1 a to byl prů... švih bo jedem tým měl 7ks a druhý 8ks. Nakonec jsme s organizátory domluvili, že budeme každý hrát jinou základní skupinu a budeme si vzájemně vypomáhat. Přece jen místní týmy berou turnaj prestižně a věděli jsme, že to v základním počtu jen tak nevydejcháme. A pořád jsme turnaj chtěli hlavně přežít.

     Počasí bylo super i když nahoře v Seiffenu přes celkem jasnou oblohu docela foukalo, pocitová teplota byla tak akorát.. aspoň pro hrající. Ostatní museli vzít něco na sebe. Turnaj byl rozlosován a ještě před jeho začátkem jsme si všimli v češtině napsané cedule na bufetu, že v průběhu sobotního turnaje je zakázano lovit v prostoru hriště pokémony. Uff... tak to jsem si fakt oddychl. Všichni pokémoni budou žít.

     Naše Ačko začalo hned v prvním zápase. Přestože jsme se snažili o nějaké to rozhýbání a rozkopání, bylo to takové kostrbaté. Navíc jsme brzy přišli o golmana a přestože pozičně jsme nebyli špatní, měli jsme šance, nebyli jsme schopní je proměnit a tak nakonec zápas skončil ze soupeřovc pohledu 1-0. Bohužel, další zápasy se nesly v obdobném duchu, především co se týče odpadajících hráčů. Postupně se nás zranilo tolik, že v podstatě Ačko a Old school splynuly v jeden tým. Ptakulin byl na sebe trochu naštvanej, že manažersky nám tohle nevyšlo, ale myslim, že zbytečně. Prostě tohle se nedalo tušit. Za zmínku stojí, že Ačko jeden zápas vyhrálo a díky tomu skončilo 3. ve 4 členné skupině. Alespoň čestný úspěch. Old school byl opravdu jen do počtu a skončil bez vítězství, beznadějně poslední ve své skupině. Takže  jsme se ponaučili. Dali předsevzetí do příštího ročníku, protože slibem nezarmoutíš a dále jsme pokukovali na ostatní playoffové zápasy. Nutno asi dodat, že celkové vítězství obhájili litvínovští Cheza Brothers, k čemuž jim ještě jednou i tímto způsobem gratulujeme. Vítězství bylo jistě zasloužené. Bylo vidět, že borcí jsou vysportovaní a jen tak nic je nerozhází.

      Další událost, o které bych chtěl reportovat, znám pouze z doslechu a přesto ji zmíním. V následujích hodinách, kdy se po turnaji slavilo, že jednomu ze zůstavších hráčů z našeho týmu udělalo zdravotně dost nevolno. Nebyla to rýmička kombinovaná s kašlíčkem, ale skutečně šlo o život. Díky duchapřítomným lidem jak z naší, tak německé strany, se nic nestalo. Každopádně chybělo málo. Tímto bych tedy velmi rád smekl svůj pomyslný klobouk před naší Lenkou a německou fanynkou Chezy, přítelkyní Fuggiho - Dag Gi. Tyhle dvě úžasné slečny zachránily lidský život a za to jim patří, jistě nejen můj, obrovský dík. Respekt holky.
 

Seiffen2016 2

A to je vše přátelé, konec dobrý, všechno dobré... fotbalu zdar, hokeji však především.

Fotogalerie

 

 


Pro RoT napsal VV