Nejdříve schůze
Ve středu 6. 2. 2019 se na litvínovské Loutkárně udála nejdříve schůze vedení Ropáků a následně i schůze pro širší veřejnost za přítomnosti našeho GM Jirky Šlégra, sportovního ředitele Josefa Beránka a hlavního kouče Milana Razýma.
Schůze byla anoncována na webu i FB dlouho dopředu. Vzhledem k nestálým výkonům týmu zaznívalo hodně kritiky. Všichni byli zváni, aby dali své podněty, otázky směrem k výše uvedeným. Bohužel se však tradičně ukázalo, že anonymně kritizovat je snadné a do osobní konfrontace se chce málokomu. Přišlo asi 50 lidí, staří, mladí….
Trenér byl lehce pogrilován nespokojenci, především v dotazech s ohledem na naše přesilové hry. Jirka Šlégr zodpovídal dotazy ohledně nákupu hráčů, plánované rekonstrukce stadionu, situace okolo Jana Myšáka, fungování „farmy“ v Litoměřicích, fyzické připravenosti hráčů a Josef Beránek odpovídal na dotazy ohledně skladby týmu, především s ohledem na budoucnost, se kterou jsou spojeny plánované systémové změny, které by měly zkvalitnit práci s mládeží a napomoci zařazení se mládeže do mužských soutěží.
Setkání trvalo asi hodinu a my děkujeme vedení za takto věnovaný čas pro naše příznivce.
A teď fandění…
Diskuze na FB a především našem fóru běží… Pojďme nejdřív reálně zhodnotit náš stav.
Litvínov má maximálně loajální fandy po celé zemi (díky za to), v Litvínově a okolí nevyjímaje. I přes leckdy otřesné výkony v minulých sezónách na ledě jsme dokázali maximálně podporovat borce jak doma, tak venku. Dost jsme zlepšili práce na grafické prezentaci fandů a naše chorea určitě mají zvýšenou kvalitu, za což je potřeba choreo týmu poděkovat. Ty hodiny na studených chodbách nejsou úplně idylka. Mimochodem, pokud se objeví další dobrovolníci, jste vítáni. Přijďte, nikdo Vás neukousne.
To jsou pozitiva, a teď to smutnější…. Nejsme slyšet. Upřímně ne. Častokrát jsme na hraně, nebojím se to říct, trapnosti. Venku se vždy fandí lépe, protože člověk tam je víc motivovaný. Ale doma? Když přijde dobře sladěná parta o 30 kusech od soupeře, máme problém a ze sektoru hostů znělo „nejste slyšet“ vícekrát, než bychom si přáli a nejhorší je, že měli pravdu. Nejsme.
Já vím, že fandění zápasy nevyhrává, ale pomůže to atmosféře, stmeluje to lidi ve společné věci a nakonec i blbej zápas se může stát přijatelným, když si ho uděláš na tribuně. Ale to se stane tak maximálně venku… Doma, jakmile nehrajeme, fandíme špatně. Ano, když se vyhrává, fandí se líp, ale neměli bychom se třeba pokusit alespoň my vylepšit tu atmosféru? Zkusili jsme pozvat nové lidi, zkusili megafon, dali na web „chorály“, vytiskli je a dali lidem na tribuně… Progres nula. Někdo nadává na megafon. Ok, ale byl to náš pokus něco změnit. Kdybychom měli zaručený návod, řídili bychom se jím.
Jak to změníme?
Za jeden problém bych označil lenost = pohodlnost. Fandí akorát tak střed JIHU, odhadem 30 lidí… zbytek se připojuje pouze v momentech, kdy se nadává nebo někoho na hřišti válcujeme. To prostě není dobrý. Když se zaměříme na problém, dost lidí v srdci kotle jen stojí. Jinak nic, to je málo. Změní něco, když opáskujeme kotel a uvnitř budou jen fandící? Chcete stát na JIHU? Ok, ale když aktivně nefandíte, ne v centru. Tam se má fandit. Co myslíte? Pomůže to, když se uprostřed vytvoří místo pro fandící? A přemístí se ti fandící jednotlivci z okraje do centra? Jste ochotní obětovat svoje pohodlí a najít si nové místo? No, nebude to tak snadné, že?
„Zakážeme“ na tribuně mor dnešní doby - mobilní telefony? Nesmějte se, jsou tribuny, kde je tohle nepsanej zákon a mobil pouze v přestávce. Když lidi neodtrhnou oči od displeje a kvalitní selfíčko je důležitější než potlesk pro naše kluky? Nerozumím… když jsem byl ve věku okolo 13 let, upletla mi babi černožlutej svetr, kulicha, šálu a já tak poprvé vyrazil mezi dospěláky na JIH. Jako menší jsem jen z dálky sledoval Luďu, Divouse a chtěl tam k nim… najednou jsem tam byl. Tak jsem si to sakra užil, že jsem mohl s nimi fandit. Jak to mají dneska týnejdžři? Já to nevím. Proto tahle řečnická otázka… Chtějí tu šanci stát se platnou součástí jihu nebo jim je to fuk a jen zabíjejí čas? Stydí se? JIH není mosteckej Centrál a neměl by být místem pro zevlování.
Zkusíme přesunout ty, co jsou rozeseti po zimáku a říkají „My bychom fandili, ale mě tam vadí ………“ a tak stojí na západě, na severu a místo fandění spíš jen postávají, anebo fandí v odlehlých místech?? Je vás takových hodně. Pokud se teď někdo tímhle cítí dotčen, nemám na mysli nikoho konkrétního, i když některé ty obličeje znám. Každopádně, co jsem v úvodu odstavce psal, slyším často. Považuji to za velkou ztrátu naší síly, protože těch 20 – 30 lidí navíc by tu tribunu dokázalo dost oživit. Apeluju na Vás. Přijďte za námi, však víte, kdo jsme. Bavte se s námi o tom, jak situaci řešit. Nejsme žádná imaginární banda a pomozte nám, sobě, klubu, atmosféře… Nevěřím, že je Vám to u (_._) .
Původně měl tohle být krátký článek. To se trochu nepovedlo a stejně jsem nenapsal vše.... Zásadním bodem je popřemýšlení jak fandíme. Chceme na tom určitě zapracovat. Nechceme sklouznout na úroveň moderních arén, kde fandění je spíš na obtíž reklamním sdělením a osobám pojídajícím kvalitní uzeninu vyrobenou ze separátu, zapitou kvalitním pivem či obarvenou cukrovou vodou… mňam.
Pojďme to změnit, nebude to lusknutím prstu, ale ten potenciál tu je. Každý musíme něco obětovat a pak zase může být JIH tím burácejícím JIHEM, na který se tak často vzpomíná.
Pro RoT napsal Veverka
