Poslední výjezd sezóny...
Tento příběh se začal psát už v listopadu 2016. Při jednom extraligovém výjezdu se začalo mluvit o hokejovém mistrovství v Paříži a během pár minut bylo jasno – 5 z nás pojede na zápasy ČR – Norsko a ČR – Slovinsko. Těšili jsme se, že bychom krom našeho národního týmu mohli vidět i litvínovského Daniela Sorvika. Vzhledem k tomu, jak dopadla nominace po naší mistrovské sezóně, kde podle nás na repre mělo více hráčů, nikdo vůbec nepředpokládal, že do sestavy budou zařazeni i Robin Hanzl a Pavel Francouz.
Ubytování mělo být po 2 a tak nám chyběl jeden člověk. Vzhledem k ceně zájezdu vůbec nebyl problém ho najít, nabalilo se na nás dalších 9 lidi – o to větší to bude sranda. Od té doby se Paříž řešila téměř pořád. Při tvorbě chorea jsme se domluvili na vytvoření speciálních výjezdových triček, ať všichni vidí, na jaké úrovni jsou fandové z Litvínova. Honza vytvořil návrh a Aleš s Renčou se postarali o výrobu.
Konečně nastal den D. Sešli jsme se před O2 arénou, odkud byl plánovaný odjezd. Skupina 14 lidí ve stejných trikách vzbuzovala rozruch hned od začátku. Tvořili jsme ¼ autobusu. Pár fotek před odjezdem a mohlo se vyrazit. Cesta byla víc než v pohodě – neustálé hlášky a smích, na noc se pár z nás natáhlo do uličky a ráno už jsme byli v Paříži. Bohužel nebylo možné se ubytovat tak brzy. Zavazadla všech se uložila na jeden pokoj s tím, že ostatní pokoje dostaneme až odpoledne.
V čele s naším průvodcem jsme se metrem dopravili k Seině, kde proběhla plánovaná plavba po řece. Kochali jsme se krásami Paříže a bavili se neustálým focením japonských turistů kde s čím a kde s kým. Po plavbě následovala pěší cesta kolem Vítězného oblouku a Moulin Roouge. Pak se naše skupina odpojila od zbytku výpravy. Vrátili jsme se do hotelu a doufali, že už by pro nás mohlo být několik pokojů připravených. Potřebovali jsme sprchu, měli jsme hlad a do zápasu v 16:15 zbývalo už jen pár hodin. Slečna recepční však byla bez pochopení. Odmítala klíče vydat dřív než v 15 hodin. To znamenalo jediné – žádná sprcha, jen přehodit zavazadla do svých pokojů, vzít dresy, vlajky a spěchat metrem přes celou Paříž do Bercy.
Před vstupem do haly nás čekají 2 bezpečnostní kontroly, kterými procházíme až na menší ztráty (energetický nápoj, antibakteriální gel) v pohodě. Stihli jsme to, ale už nejsou volná místa na zavěšení sektorovky a vlajek. Umísťujeme je tedy na bok a doufáme, že se aspoň trochu objeví v záběru tv. To už nastupují obě mužstva na led. Na vzdálenější modré vidíme Robina a Francíka, přes tu bližší přijíždí směrem k nám Daniel Sorvik a tak vyvoláváme jeho jméno. Ten nejdřív nechápavě kouká k českému kotli, ale když uvidí žluto-černou grupu, rozzáří se, mává a žertovně svírá pěst.
Utkání bylo velmi urputné. Norové hrají ze zajištěné obrany a Češi si s tím neví moc rady. Atmosféra v hele je bídná. Povzbuzování různých menších skupin se šíleně tluče. Nakonec slavíme ubojované vítezství v prodloužení 1:0. Halou zní česká hymna, mužstva si podávají ruce, hráči se loučí s fanoušky. Dany si neodpustí ještě jeden pozdrav k naší skupině a za chvíli k nám přijíždí usměvavý Pavel Francouz s Robinem a mávají. Kluci nás viděli – super!
Honzovi se během dopoledne podařilo vykomunikovat pozápasové setkání Robinem a Francíkem. Teď bych rád citoval ze dvou sms odpovědí: „Ahoj Honzo, určitě se můžeme potkat, budu rád. Jen nevím, jestli se dostanete k autobusu, spíš ne, ale před hotelem by to mělo být v pohodě J.“ A ještě víc nás všechny ohromila druhá zpráva: „Ok, my vyjíždíme v 8 od zimáku. V kolik tam tak budete, my se přizpůsobíme.“ Tady se ukazuje vztah litvínovský hokejista – litvínovský fanoušek. Reprezentanti se na mistrovství světa přizpůsobují fanouškům.
Máme čas a tak jdeme k hotelu reprezentantů pěšky. Je to velice příjemná procházka klidným tempem. Poprvé za celý den nikam nespěcháme. Hlad nás zatáhne do malého pekařství, které prakticky vykupujeme. Naše zraky směřují na quische v několika různých verzích a hlavně božské tartaletky. Kousek od hotelu procházíme pod nadzemní dráhou, kde je „ubytovaná“ rodina bezdomovců. Renča je překvapená, že tam na zemi porcují kuře a Michal jí s naprostým klidem odpovídá: „Kde by vzali na kuře, to byl holub.“ I tohle patří k obrazu Paříže.
Dorazili jsme akorát ve chvíli kdy přijel autobus hokejistů. Vystupující reprezentanti si prohlíží naší žluto-černou skupinu a Francík s Robinem míří rovnou k nám. Je vidět, že nás kluci opravdu rádi vidí. Vládne uvolněná nálada, domlouváme společné foto. Okolo prochází Rutta a Robin okamžitě reaguje: „Ruťáku, pojď nás vyfotit!“ Rutta fotí na všechny telefony, které od nás dostal a pak si je se smíchem strká do kapes, že se mu budou hodit (pirát se nezapře J ). Děkujeme za setkání a loučíme se. Nechceme kluky moc zdržovat. Odcházíme na metro, čeká nás cesta přes celé město. Všichni se těší do sprchy a padá na nás únava. Byl to dlouhý den.
Vstáváme brzy. Program celé výpravy je jasně daný. Máme hodinu, abychom se všichni prostřídali na snídani. V hotelu jsou malé prostory a personál evidentně není na takový nápor zvyklý. Brzy dochází nádobí a pak i jídlo. Doplňování celkem vázne. Po snídani v rychlosti balíme věci a čekáme před hotelem na autobus. Odjíždíme zaparkovat k hale, odkud budeme hned po zápase vyrážet na cestu zpět do ČR .
Další plán s delegátem je prohlídka Eiffelovky. Tady se zase trhneme. Po včerejším běhu Paříží si chceme vše projít v klidu. Nakupujeme suvenýry, pořizujeme nespočet fotek a užíváme si krásu Paříže a příjemné počasí. Pak se i naše skupina rozděluje. Někdo chce vyjet na Eiffelovku, ostatní půjdou do Louvru.
Před vstupem na Eiffelovu věž jsou opět přísné bezpečnostní kontroly. Nahoru nás nepustí s vlajkami a sektorovkou, a proto je musíme předat druhé skupině. Po dlouhých frontách a dvou dalších kontrolách se konečně dostáváme k výtahům a znovu čekáme. Vyjíždíme do 2. Patra, kde se prodávají lístky až nahoru. Stojí tam další hodinová fronta, ale my máme štěstí. Těsně před kasou stojí skupinka sparťanů a koupí lístky i pro nás. Výhled shora na Paříž je neskutečný.
Když sjedeme dolu, už je nejvyšší čas vyrazit na hokej. Dnes chceme přijet včas, abychom pro naše vlajky zabrali důstojnější místa. Ještě stihneme pár minut posedět v kavárně a odcházíme do téměř prázdné haly, kde se naše grupa opět schází dohromady. Překvapivě se za námi ale utvoří větčí kotel, než včera. Hned byla lepší atmosféra. Před koncem 2/3 přichází i zlínský bubeník a vypráví, jak nelehké bylo dostat se na stadion s bubnem. Zápas jsme s klidem a přehledem vyhráli 5:1, #78 a #33 se s námi loučí. Balíme vlajky a naposledy se rozhlížíme po téměř prázdné hale.
Za deště přebíháme k autobusu, konzumujeme zbytky zásob a poměrně brzy všichni usínáme. Po 8 hodině ráno už jsme v Praze u O2 areny, kde se všichni rozcházíme a jedeme domů. Byl to náročný, ale famózní výjezd se super partou lidí. Už zvažujeme MS 2018 v Kodani J.
Oulas a Lůca
