Reporty z výjezdů

Je čtvrtek 20.8.2015, bez tří dnů přesně na den čtyři měsíce ode dne, který asi navždy zůstane na čestným místě v našich vzpomínkách. Jak by řekli Cimrmani „přesně takhle na den to vyšlo“ a já se chystám na první výjezd nové sezony a to až do dalekého francouzského Grenoblu na historicky první utkání Chezy v hokejové lize mistrů.

Přišla nám nabídka od kluků z německého Seiffenu, zúčastnit se turnaje ve vybíjené. Naše účast by turnaji dodala mezinárodní punc, takže jsme nemohli odolat. Navíc jsme si říkali, že získat vítězství v mezinárodním klání nikdy není k zahození. Jsme sportovci tělem i duší, výzva byla přijata. No, řekněme si po pravdě, že hlavně tedy duší....

Poslední zápas základní části ELH s sebou přinesl i možnost na delší dobu posledního výjezdu. Osobně jsem, stejně jako řada dalších neváhal, zda pojedu. Ať sezona dopadne jak chce, uznávám filozofii, že "cesta je cíl" a já po té naší chci jít. Původně jsem nic psát ani nechtěl, i když při cestě tam i během zápasu jsem si tak v hlavě omílal, zda by se z toho dala uvařit nějaká vomáčka. No, to jsem ještě netušil, co mi zase můj drahý osud přichystal.

Tenhle report má s hokejem jako takovým pramálo společného, čili pokud čekáte hokejové analýzy atd, snad ani nepokračujte, nedočkáte se, stejně jako my včera hokeje. Ale popořadě.. 

Po delší pauze Vás zase vítám vážení čtenáři u mého nepravidelného žvatlání. Sešel se měsíc s měsícem a nadchází můj nejoblíbenější výjezd - do Třince. A ten si nechci nechat ujít. Zvažuju zdravotní situaci, ale prostě se kousnu. Chci tam být, protože Třinec a vše  to okolo mám zkrátka rád.