Jak se tvořila chorea?

Jak to celé začalo?

Samotná myšlenka pro choreo, ve kterém jsme chtěli poděkovat klukům, bez kterých by už dnes nejspíš naše Cheza nebyla tam, kde je, vznikala postupně od konce předchozí sezóny. Byl vznesen návrh na nové choreo. "Hele, byli bychom schopni vytvořit tohle?" Tak nějak zněla otázka. A na obrázku byly 4 hlavy prezidentů jako Mount Rushmore. Mohli bychom takto udělat Gumu, Albyho, Růču a Kyslíka. Řekli jsme si, že jako nápad to zní skvěle, ale má to menší zádrhel. Nikdo z nás není dostatečně schopný, aby dokázal takhle detailně popsat, navrhnout a namalovat obličej, aby bylo vůbec poznat, o koho jde, a aby ani jeden z nich nevypadal jako po mozkové mrtvici. Mezi námi jsou
i členové, kteří jsou na malování zdatní, to jo, ale ti teď byli částečně mimo hru, protože právě jedna
z našich hlavních malířek dostala ten největší dáreček, který jí už po pár měsících začne říkat „mami“. Takže se opět vracíme k tomu, že nemáme malíře. Návrh se tedy prozatím odsouvá na neurčito.

Téhož období, a možná ještě dříve, než vznikla myšlenka Mount Rushmore, se při tvorbě chorea
k výročí 80. let dostala řeč na to, že bychom rádi dělali propracovanější a větší chorea, nebo že by to bylo super, jenže neumíme moc malovat (haha, trochu paradox, ne?). Prý však existují VR brýle, skrze které lze malovat, protože se dá obraz promítnout do prostoru. "Fááákt? Mazec! Máš někde video?" No, a takhle to vlastně celé začalo. Samozřejmě s tím přicházely obavy stylu „Bude to fungovat? Jak? Není to blbost?“, „Já ti nevím,.. ale zkusme to a když mi namaluješ velkého Mickeyho Mouse (spoiler alert) s VR, tak je koupíme.“

Nechali jsme to uležet až do léta a posléze jsme se shodli na tom, že chceme vytvořit děkovné choreo. Právě zde se nabídla možnost VR, takže se myšlenka oprášila a začala kolovat. Po delších diskuzích, ve kterých jsme přemýšleli, jak to celé uchopit, jsme ale měli jasno v jedné věci. Zcela určitě, ať to uděláme jakkoliv, tam nesmí chybět ani náš končící předseda fanklubu Honza Ptáček.
I díky němu to celé dopadlo tak, jak to vidíme teď a nesmazatelně se zapsal nejen do našeho fanklubu, ale taky i pod záchranu naší milované Chezy. Štěstí stálo při nás a naše čerstvá maminka řekla, že se urve, a že nám třeba může pomoci s obličeji, když jí to navrhneme. VR dokáže hodně, ale když k tomu chybí zručné ruce, nevykouzlíte onen chtěný výsledek tak dobře, jako někdo, kdo prostě umí. Řekli jsme si, že uděláme to, co můžeme a zbytek necháme na ní. A udělali jsme nejlíp, jak jsme jen mohli.

Nutno ještě podotknout, že chorea obecně nejsou jen o tom, že se sejde parta lidí a namaluje obrázek. Jsou v tom hodiny plánování, příprav, zkoušek – především v digitální podobě tak, aby to celé dávalo smysl. Bez lidí, kteří toto umí připravit, by to nešlo stejně tak, jako bez lidí, kteří vezmou do ruky štětec, takže práce v digitálním světě by se mohla časově přibližovat i té v „terénu“. Naštěstí na to ale máme šikovné ruce, a tak jsme se s digitálními částmi poprali. Začaly tedy přípravy formátů, nervů a starostí, aby to vyšlo. Co kvalita obrazu? Bude dostatečná na tak velikou plochu? Nebude se to hýbat? Dáme to? Co když ne? Že jiná cesta není? Nemáme jako plán B?! Děláš si p***l? … Let's go!  

 

 

 

 

 

Pak nastal zlom. Krásný, ale hodil nám do toho vidle – Tráva se bude oficiálně loučit! Kur*a!
Co s tím? Nemůžeme nic neudělat. No, a tak jsme se rozhodli ještě pro jedno choreo. Ale vše popořadě. Jako první jsme tedy začali malovat děkovné choreo pro kluky, kteří zachránili náš klub. Protože to ale mělo být překvapení, které v prvním extraligovém kole poznalo svět, museli jsme to ututlat a rozhodli jsme se jej dělat v nejužším kruhu. Ještě sem hodíme menší vsuvku, jak to celý funguje. Do VR si člověk nahraje předpřipravený soubor (obrázek), který si pak umístí do prostoru tak, jak potřebuje a překresluje ho.

 

Existují i aplikace, díky kterým může druhý člověk koukat skrze telefon / tablet  na to, co ten druhý ve VR světě vidí (obrázek vlevo).

Začaly tedy první zkoušky VR a s tím i první průsery jako „Ty vole, mně to tam nedrží, mně se to posouvá!“, „To vypadá na p**u!“. Nakonec jsme si však poradili, byť s několikahodinovým mankem, ale i tak jsme za ten den stihli udělat kompletní návrh
a vybarvit ještě dílčí části, o kterých jsme věděli, že je jen tak neposerem. Čas jsme si rozložili do několika víkendů a jeli jsme – vlastně skoro celé léto. Po prvním návrhu jsme hned vletěli na ten druhý, a skoro ho za jeden den celý udělali i s barvami (už jsme věděli co a jak, takže to už víc odsejpalo). Nakonec jsme se sešli ještě párkrát, a společně s naší malířkou a jejím maličkým doprovodem jsme práci první zářijovou sobotu dokončili. Následující den se to celé sbalilo a děj se vůle boží. Menší poznámka – malířka byla s prací hotová snad do 2-3 hodin
a sama – masakr.

Aby to mělo šmrnc a takovou tu třešničku na dortu, rozhodli jsme se, že se zkusíme domluvit na menší kulišárně. Trávovo exhibice měla sice parametry běžného zápasu, ale… „Je možný časomíru zastavit? V nějakém čase jako 5:55 nebo tak nějak? Aby to mělo symboliku?“ Aby si vzkazu mohl Tráva všimnout a zapamatovat si přesně ten moment, kdy mu skládáme ten největší hold? Slovo dalo slovo a my zajistili vše potřebné proto, aby tomu tak bylo. 

(foto: Ondřej Bičiště, MF Dnes)

K tomu jsme po úvahách ještě doplnili „menší“ vzkaz na sever, po zbytku zimáku na sezení a na západním stání rozdali menší „pětky“ i mezi ostatní, aby výsledný efekt doplnily. I přes větší absenci lidí se to povedlo za nás na výbornou, a my si tak odškrtli jeden úkol. Po utkání jsme veškeré zbylé „pětky“ vyhodili a pokračujeme v přípravách na středu. 

(foto: Zdeněk Kovařík, Mostecká vlaštovka)

Začínáme plánovat, kdy můžeme vytáhnout druhé choreo. Řekne se, že “o třetí komerčku”

„No a ta bude kdy?“

„Heh, to nevíme, bude to poprvé…“

"Tak logicky 15/10/5? Když teď byly cca ve 14. a 7. minutě?"

„Asi jo…“

"Okey, budeme s tím počítat a jsme domluveni." (posléze jsme zjistili, že ani h***o 😀).

Na zimáku se dozvídáme, jak se odpočítává čas mezi komerčními přestávkami a zjistili jsme, že jsme pěkně v p****i, a že nemáme jistotu, kdy přesně bude a jestli se na to vůbec dostane – odhad, že bude okolo 14. a 7. minut neplatil. Zjistili jsme si různé coby kdyby, jakože poslední komerčka nemůže být méně jak minutu před koncem, ale zároveň musí být snad 3 minuty od té poslední. Docela jsme vařili z vody. Nakonec se stalo, že třetí komerčka si svoji premiéru nechala na další třetinu a my, jak šulini, čekali pod kotlem na roztažení zbytečně. Na další třetinu si zase ověřujeme info:

"Kdy teda můžeme? Kdy bude volno?"

"O druhou komerčku! To už vyjde!"

"Jsi si jistý (ptáme se pověřené osoby)?"

„Ne.. 😀“ Tak to mě poser. No niiiic... jdeme se připravit.

Nakonec to ale vyšlo, i když trochu na punk, jelikož jsme tak tak odhadli začátek druhé komerčky,
a jen těsně před ní jsme slezli dolů, a my tak taháme i naši druhou chloubu, která je tentokrát pro naše zachránce, tedy pro Gumu, Kyslíka, Růču, Albyho a Ptakulina. Napínání chorea tak, aby to bylo co nejideálnější, ještě stále někde klopýtá, ale výsledný efekt stojí za to! Zvládli jsme to!

A jak dopadl celkový výsledek? Za nás skvěle.

(foto: fanoušek; František Bílek, Mostecký deník)

Málokdo si dokáže představit, kolik hodin práce za tím vším stojí. Pak se ta mnoha hodinová práce vlastně zmuchlá a vyhodí. Ale to k tribunám a jejím fanouškům zkrátka patří a jdou do toho s tím, že desítky hodin práce přinesou sice několikaminutový efekt, který má však za to silný fanouškovský přesah, a kvůli němu se to celé dělá. Síla tribuny nespočívá jen v hlasitém projevu, ale i v tom vizuálním.

Závěrem půjdeme i za vámi ostatními s jednou velkou prosbou.

Tohle celé (a nejen to) však něco stojí (vyjma desítek hodin času, obouchaných kolen a zkřivených zad). Vždy se jedná minimálně o několik tisíc. Chceme naši tvorbu posouvat dál, dělat větší, případně propracovanější projekty, a proto jsme se rozhodli od letošního roku začít s chorefondem.
V předem oznámených zápasech uvidíte vždy někoho, kdo bude mít u sebe kasičku, do které můžete přispět libovolnou částkou, která půjde na tvorbu choreí. Během sezóny budete také moct přispět i přes QR kódy vylepené na předem domluvených místech, o kterých vás budeme informovat, jakmile je zhotovíme. Jedna kasička bude vždy postavena i u Bohyho stánku za jižní tribunou, kam budete moci také přispět.

Každá koruna se počítá a my budeme velmi rádi (pakliže se vám bude naše tvorba líbit a budete chtít, abychom se pouštěli do dalších velkých projektů), když nás tímto příspěvkem podpoříte. Díky vašim příspěvkům budeme mít větší možnosti, jak posunout naši prezentaci dál, a to nejen co se hlasového projevu na tribuně týče, ale také toho vizuálního. Níže na konec tohoto povídání vkládáme QR kód na náš transparentní účet, kam můžete libovolnou částkou na naší práci přispět a přiložit, třeba jen na dálku, ruku k dílu. Budeme vám vděční. Případné potvrzení o poskytnutí daru vám rádi na vyžádání vystavíme - v tomto případě se nám ozvěte na email: ropaciontour@seznam.cz. 

Děkujeme za přečtení a za vaši přízeň a těšíme se zase na příště.

Ropáci on Tour