Výjezd začíná, bohužel díky televiznímu přenosu, až v 15:30, což naši posádku trochu štve. Přece jen, kdyby se hrálo od 15:00, byli bychom doma výrazně dříve a to s nadcházejícím pondělkem, není úplně k zahození. No, neuděláš nic… je to škoda. Obzvlášť, když navíc víme, že hokej v bedně bude stejně odsunut na 2. kolej za lyžování…. Spekulujeme nakonec i o velikosti černožluté bandy, která bude fandit v Libe live. Když si dáváme dohromady tv zápas + začátek pozdě v neděli, tak nám nevychází moc optimistická prognóza.. Uvidíme.. snad nebude tak zle.
Cesta ubíhá i přes drobné sněžení bez problémů, teplota okolo -8 °C… žádná hitparáda. Jaká změna oproti výjezdu z minulé neděle, kdy bylo o 22 stupňů víc. U Nového Boru zjišťuju, že se na cestě nějak courám a do startu zápasu zbývá něco málo přes hodinu dvacet. Ne, že by se to nedalo stihnout, ale tak kdo byl v Libe a ví, jakej problém je u nich s parkováním. Tedy pro neznalé. Parkoviště je velké, zaparkujete vždy, ale nějakej diletant z tohoto parkoviště udělal jedinej výjezd…. Uppsss.. Docela problém. Pamatuju, že když jsme parkovali naposledy až vzadu, odjezd nám trval 45 minut. A nikdo z nás tam nechce trčet tak dlouho po mači úplně zbytečně. Vytahuji kotvu, kterou táhnu za autem a přidávám (no jasně, že jsem nejel víc než 90Km/h, čestný). Po cestě se dozvídáme, že v Libe na nás čekají 2 volné lupeny, což je fajn vzhledem k ceně 190,- za kus, díky Čigi.
Přijíždíme k zimáku. Zjišťuji, že nejlepší místa k odjezdu jsou už vyzobaná. Vysazuji tedy kluky, vracím se zpět přesně ve stopách příjezdu a parkuji na blízké benzínce, kde to určitě nebude tak na dlouhé lokty. Kluci vyzvedávají lupení, setkáváme se před halou. S Kozlem vyrážim zakoupit chybějící lístky. Před kasou sledujeme byznys místních „Nechcete kluci 3 lístky do VIPky, za 4 kila?“ - Tak určitě, zrovna nás tam rádi uvidí :-D Ale přichází i další „věnuji 1 vstupenku zdarma“, hele ta zmizela jako pára nad hrncem… Koupíme lupeny k nám do sektoru a promrzlí běžíme zpět, ať už jsme v teple.
Přicházíme do haly, nastává zdravice s ostatními příznivcemi našeho klubu. Nevypadá to vůbec blbě. Je nás dost. Klasicky samozřejmě dorazila početná skupina z Německa a dalších vzdálenějších míst. Uděláme si nějakou fotku na chodbě a jdeme na místa. Když nás v rychlosti sesčítám, docházím k číslu okolo 70 kusů (Vám všem velká poklona a dík). Začíná zápas. Hrajeme fakt bídně. Vypadá to, že dneska nemáme nabroušené brusle, hlavně někteří konkrétní obránci. Zase takový průběh jako u Ševců. Nikde nic moc a jen Francí drží naše šance. Liberec hraje líp. Mně osobně se nelíbí složení útoků. Naše střelecká potence je opět bohužel spíše impotencí. Bolí z toho oči. Ale i tak fandíme, snažíme se kluky podpořit. Je vidět, že na střídačku, která je kousek od našeho sektoru, jsme dobře slyšet. Pincák na nás několikrát mává a ukazuje palec nahoru. K fandění domácích bych dodal, že to, jak jsou poměrně trapně přizvučení a jak se jejich fandění ozývá z repráků nad kostkou, dobře slyšitelná ozvěna v nás vyvolává trochu smích… Urbanovo „bekend“ určil stav první třetiny na 1:0 pro domácí. Byť jsme dali branku, neuznali nám ji. Protože se situace udála na druhém konci hřiště, nikdo z nás přesně neví, jestli nás rozhodčí nepoškodil... Venku je nálada na stejné úrovni, jako venkovní teplota. Kouřová pauza probíhá v dost úsporném módu. Poznáváme fandy Chezy, kteří se rekrutují z řad domorodců. Je hezké slyšet, že i po desítkách let, co někteří opustili náš začouzený kraj, Cheza jim v srdcích zůstala (tímto zdravím). Ještě abych nezapomněl, Starohuťák s sebou přivezl svůj slibovaný domácí bůček a nebyl lakomej. Oproti té nedobré liberecké klobáse je to pohlazení našich chuťových pohárků.
Začíná druhá třetina, bohužel přináší pro nás stejný obraz hry, jako jsme viděli v té první. Díváme se po sobě a navzájem se ptáme, zda v takhle hraném mači se s tím dá ještě něco udělat? Jasně že dá, ale je potřeba udělat změnu. Jenže ta se ve 2. třetině nedostavuje. Naopak Nedvěd nám, pro Libe parádní střelou, švihne při přesilovce do kasy další branku a šance na body se vzdalují. Jdeme si dát zase pauzu a doufáme, že přijde nějaký impuls. Já pořád tvrdím, že je potřeba promíchat lajny a jít tomu štěstíčku naproti.
Začíná třetí část a vidíme, že trenéři proházeli složení útoků. Luky brzy snižuje na rozdíl branky. Naše šance začínají zase ožívat. Nálada se též zlepšuje. Konečně začínáme hrát pohledný hokej a jsme opravdu nebezpeční. Kluci hrají najednou úplně jinak, snažíme se hlasivkami pomoci, jak se dá. Spásu a zisk bodu nakonec přináší Pavlíkovo rána v poslední minutě. Gejzír radosti v našem sektoru vybouchnul. Musím říct, že přesto, že to jsou nervy, tak přesně pro tyhle okamžiky mám hokej tolik rád.
V prodloužení dostáváme obrovskou šanci v podobě přesilovky, ale přes tlak co máme, není z toho žádný výstup. Naopak, brzy inkasujeme. Taková vcelku nenápadná rána, ale dobře trefená přes obránce. Holt chtít asi dva body potom, co jsme 2 třetiny suverénně horší, by byla asi drzost. Výhra domácích je zasloužená.
Přichází obligátní rozloučení mezi fandy a rychle se pokoušíme dostat k autu. Přece jen, opravdu chceme odjet z Libe co nejdříve. Nakonec se ukazuje, že místo k zaparkování bylo zvoleno dobře. Do deseti minut, od odchodu ze zimáku, už jsme na cestě domů. Cesta proběhne bez problémů, i když sněžení houstne. Doma jsme všichni těsně po 23. hodině…
pro RoT, VV