V letošní sezóně mám za sebou osmý výjezd. Není to moc, ale snad ani úplně málo. Horší je moje výjezdová bilance. Jen jediný získaný bod v prodloužení s Libercem. Skóre raději rozepisovat nebudu. Dnes jsem na tohle téma vedl i rozhovor s Martinem Ručinským. Chvilku jsme poklábosili a já mu do telefonu řekl: "Martine, odmítám jezdit ven." Uklidnil mě a odvětil: "Tebou to Honzo není, koukej podporovat dál". Probrali jsme situaci se zraněnými, náladu a samozřejmě se i dotkli RoT.

O tom jsem se ale psát nerozhodl. Pár z vás, možná na miniatuře fotky v úvodníku, pozná známé místo. Já v poslední době pojímám výjezdu trochu jinak. Vyrážím dříve, vezmu s sebou někoho, kdo je mému srdci blízký a samozřejmě moji malou Emmču a projdeme si město. Ať již to byla v Liberci jejich pěkná ZOO (sešla se nás tam pěkná řada černožlutých - zdravím moje oblíbené "Špinkovce") nebo v Praze na Spartě cesta na Pražský hrad. V muzeu hraček byla moje Emmča jak u vytržení (výstava Barbie tomu dost pomohla), stejně jako při výměně hradních stráží.

I do Varů jsme vyjeli brzo po obědě. Těsně před hokejem jsme vylezli z bazénu, předtím pozdravili kamarády v obchodě Bauer, prošli si kolonádu. První cesta ve Varech, ale mířila jinam, k pomníku pana Ivana Hlinky. Jezdíme tam pravidelně. Dole v květince vždy koupíme žlutý pugét, svíčku a pak na osudné místo ve směru na Prahu. Letos plán skoro zhatil zrušený obchod s květinami. Na benzínce měli jen oschlé karafiáty, čas kvapil. Nechtěli jsme to ale vzdát. Nakonec jsme vzali zavděk pár svíčkami z tabáku. Po pár minutách už stojíme na místě. Zapalujeme svíčky, rozjímáme, přemýšlíme o pomíjivosti života... Svíček tam bylo hodně... Květin také. Zamrzel mě nepořádek okolo a hlavně za pomníkem samotným. Vysypal jsem všechno z tašky, uklidil, co šlo. Až pak jsme mohli vyjet vstříc k městu. 

Stálo by za to, aby jedním z "úkolů" našeho sdružení byla pravidelná péče o tento pomníček. Kdo z vás bude mít cestu okolo, zastavte se jen na skok. Zamyslete se nad tím, co vás trápí, a jak "velká" je to bolest. A za nás za Ropáky můžu slíbit, že budeme do Varů jezdit alespoň jednou za rok autobusem dříve a věnujeme vždy alespoň pár chvil památce Ivana Hlinky, velikána našeho hokeje. 

z redakce RoT - Ptakulin