Občas se na těchto stránkách objeví nějaký report z výjezdu na venkovní zápas Litvínova. Kdo jel, kolik se toho (ne)přihodilo po cestě, jaký byl zápas, v kolik v noci se dorazilo zpátky domů atd. Dnešní report (jak už samotný nadpis napovídá) bude však o trochu jiném „výjezdu“ – existuje totiž poměrně dost fanoušků, pro které „výjezd“ představuje každý domácí zápas Chezy. Ať už se jedná o okolí blízké (Most, Teplice, Chomutov), vzdálenější (Děčín, Louny, Litoměřice), nebo ještě vzdálenější (Praha). Všem těmto kategoriím se však zcela vymyká paní Magda Kotyzová, která o tomto víkendu přijela do Litvínova na hokej až z 360 km vzdáleného Prostějova!

„Původně jsem tedy z Kroměříže, ale do Prostějova jsem se přistěhovala za manželem. Takže dříve jsem to měla ještě o 33 km dále,“ začíná s úsměvem své poutavé vyprávění. A jak že se vlastně v těchto moravských „luzích a hájích“ dozvěděla o našem hokejovém klubu z druhého konce republiky?

 „Litvínovu fandím od roku 1985, kdy mi na MS v Praze doslova učaroval Petr Rosol“, popisuje sympatická dáma svůj fanouškovský příběh. „Ty jeho dlouhé zrzavé vlasy, mladický pohled, charakteristický chránič brady… Jasně, tenkrát mu bylo kolem dvaceti let, ale myslím, že kdyby i teď vešel do této hospody, šla bych „do kolen“ stejně“, směje se paní Magda. (poznámka autora: Z mé osobní zkušenosti se jedná již o několikátého fanouška, který Litvínovu fandí právě kvůli osobnosti Petra Rosola.)

Na první zápas Chezy se paní Magda dostala v roce 1988, kdy hrál Litvínov ve Zlíně (tedy tehdy ještě v Gottwaldově). Z ostatních moravských stadionů jezdí Litvínov pravidelně podporovat hlavně do Olomouce, kam to také má geograficky nejblíže, i když je tam podle jejích slov „největší zima z celé extraligy“.  Často ji také můžeme potkat ve Vítkovicích či Třinci. Jen ten „domácí stadion“ jí ve výčtu stále chyběl. „Ono to není tak jednoduché“, vypočítává paní Magda. „Když má člověk rodinu, děti, práci atd., tak prostě 360 km „na otočku“ na hokej nejede. Naštěstí teď už jsou děti velké, takže tohle už problém není. A „do karet“ mi také nahrálo rozlosování, kdy jsem za jeden víkend mohla vidět hned dva zápasy,“ lebedí si paní Magda. Vzápětí však dodává i třetí, mnohem „hlubší“ důvod své nynější návštěvy: „Když jsem se letos na jaře potila hrůzou při sledování baráže, vyčítala jsem si zároveň, že jsem v Litvínově ještě nebyla a že už se tam na tu extraligu možná ani nepodívám. A v ten moment jsem se zařekla, že pokud to udržíme, musím se do Litvínova v další sezóně konečně vydat!“ A jak slíbila, tak také udělala.

„V pátek ráno jsem vyjížděla v 7 hodin vlakem z Prostějova, abych byla v Litvínově ve 13:45. Po výstupu na nádraží jsem s velkým překvapením zjistila, že vám tu jezdí tramvaje! To nemáme ani u nás v Prostějově, a to jsme jinak zhruba dvakrát větší než vy. Však jsem to hned musela manželovi vyfotit, protože mi to nechtěl věřit,“ rozpovídala se naše moravská fanynka a výčtu zajímavých zážitků pokračovala: „Po ubytování na zimním stadionu a pátečním hokeji jsem v sobotu poprvé naživo viděla také sledge hokej! Bohužel však našich bylo málo a neměli hráče na střídání, tak nás hostující Pardubice vcelku s přehledem porazily.“

To nejzajímavější však mělo teprve přijít: „Po sobotní odpolední prohlídce centra města, radnice a vašeho nádherného zámku jsem se v neděli setkala s předsedou fanklubu Honzou Ptáčkem, který mě provedl po celém zimním stadionu! Síň slávy, V.I.P., dokonce i „tajnou“ chodbu za západní tribunou jsem viděla! Navíc hráči zrovna měli na ledě trénink, takže jsem se s nimi i vyfotila – Tráva, Viktor Hübl, Petrásek v civilu a také Janus, který mě velmi potěšil svým milým a laskavým přístupem. Jen do šaten jsme se kvůli tomu tréninku nedostali, ale nemůže mít člověk zkrátka všechno,“ uzavírá hodnocení exkurze Magda.

Po nedělním večerním hokeji pak došlo ke vzniku tohoto rozhovoru a k odtajnění dalších zajímavých souvislostí mezi Litvínovem a bydlištěm paní Magdy, tedy Prostějovem: „Před minulou sezónou k vám od „nás“ přišel brankář Pavel Kantor, mezi prostějovskými fanoušky přezdívaný „cedník“. Můj manžel, který na Prostějov chodí, říkal, že se všichni upřímně radovali, když tuto zprávu zjistili a mně se posmíval, jakou že „posilu“ jsme si to přivedli. Dokonce když jsme během baráže někdy šli kolem prostějovského zimního stadionu, posměšně mi ukazoval dveře, kudy sem budu příští rok na Litvínov chodit a v jakém sektoru potom budu stát. Naštěstí to však pro všechny černožluté dopadlo dobře a i manžel nakonec po baráži uznal, že nám to opravdu ten Kantor vychytal.“

Ano, i díky Pavlu Kantorovi, „zázračné“ 3. třetině v domácím duelu s Jihlavou i mnoha dalším věcem nakonec Litvínov extraligu skutečně udržel, a tak si mohla paní Magda konečně splnit svůj dávný sen. A tak se jí u nás zalíbilo, že v budoucnu plánuje přijet zase: „Děti už jsou velké, o ty se starat nemusím, naopak ale musím zdejší skvělou atmosféru příště ukázat i manželovi, aby věděl, že ta jejich „žaboliga“ skutečně nestojí za nic“, uzavírá trochu provokativně paní Magda své vyprávění a my všichni se tak můžeme těšit na její další milou návštěvu, tentokrát i s „delegací z Prostějova“. A já osobně mám skutečně velikou radost z toho, že takovéto fanoušky náš klub má, protože i to je neodmyslitelně spjato s tou neopakovatelnou atmosférou, která člověka obklopuje, když fandí naší milované Cheze…

Pro RoT sepsal Dalibor Frýba – Dáda#22 / foto osobní archiv Magda Kotyzová