Tenhle report má s hokejem jako takovým pramálo společného, čili pokud čekáte hokejové analýzy atd, snad ani nepokračujte, nedočkáte se, stejně jako my včera hokeje. Ale popořadě..

Výjezd je definitivně domluven ve středu po zápase s Bédou. Zájemců je více než míst a bohužel kvůli respiračnímu onemocnění nejednoho řidiče řada lidí zůstává doma na gauči. Na jednu stranu se na hokej těším, na tu partu lidí, zábavu a zajímavý začátek víkendu. Na druhou stranu však do Gottwaldova jezdím nerad, hrajou nepěknej hokej a je to taková moraviše simulantenbande. Pokud tomu co předvádí, můžeme říkat hokej. Osobně totiž stání v 5 na modrý a neustálé vyhazování puků na zabukáče Lešku či jiného, za hokejové moc nepovažuju. Nemůžu jim upřít, že jejich hra je účinná, páč přinesla kýžené ovoce ve formě titulu, ale za jakou cenu? No, nečekali jste, že na neoblíbeného soupeře budu mít objektivní náhled, že ne? :-D  Dost mytí žlutomodrých (_._), pojďme dál......

V pátek ráno zase vstávám o hodinu dřív, abych se v práci nejen symbolicky zúčastnil, ale zároveň aspoň něco vytvořil. Při poslechu Ranní show na E2 zjišťuju, že je pátek 13. Hmmm, ne že bych byl nějak extra pověrčivej, ale kdyby bylo třeba 14., bylo by to asi lepší. Odjezd máme domluven v 11:45, takže v práci tvořím hodnoty a v 11 pápá, lálá - táhnu domu. Trocha hygieny, páč vykoupat se nejen na Vánoce je prý zdravé, následně vyřešit několikero pracovních hovorů, kdy slibuju lidem, co jsem nestihl dnes, udělám v neděli dopo. Balím bágl, tatranku, foťák a jedeme. Posádka už dole čeká. Mám zpoždění 4 minuty. Vim, je to otravný, ale lepším se... 

Z Mostu vyrážíme jen v 5 kusech, 6. do party bude na místě vlakmo a vezeme jej až zpět domů. Jsme sehraný, každej už má v autě vysezené svoje místo. Cesta ubíhá, u Ruzyně z Mostu za 45 minut bez potíží, byť provoz je hustší a komplikují ho tradičně nákladní vozy.

V momentě, kdy najedeme na pražský okruh, spočine oko mé na palubovce, vidíce svítící červenou kontrolku se symbolem znázorňujícím baterii. Tuhne mi úsměv. Nikomu nic neříkám, zkusím zvýšit otážky, doufám, že ta svině zhasne. Nezhasla. Šance, že by se rozvístila jen tak náhodou? Nejspíš není, i když bych si to velmi přál. Oznamuju posádce problém. Konzultuju se svým mechanikem po telefonu. Mechanik doporučuje návrat. Nám se nechce. Chceme tam, zpět ani krok. Že však vozidlo v tomto stavu zhyne kdesi na D1, je jasný. Řešení. Z okruhu uhýbám směr Baranďák a odbočuju hned na první křižovatce, kde vidím ceduli autoservis. Je to autorizovanej Ford. Mají plno, ale odkazují nás o 500 metrů dál, kde je nějaký místní všeuměl. Všeuměla nacházíme hned na 2. pokus, proměřuje... altík nedobíjí. Kontrolka bohužel funguje. Smiřujeme se s návratem. V tom všeuměl říká "ještě něco zkusím". Přinese pajzr. Cíleným poklepem se pokouší o opravu. Zkoušel jsem to taky, ale já neuspěl. On uspěl. Když 2 dělají totéž, není to vždy totéž. Gejzíry eufórie... Všeuměl proměřuje, všechno maká. Říká, že jsou to uhlíky na alternátoru. A že to takhle možná vydrží. "Možná" to je takový slovo, který tě v momentě, kdy máš před sebou asi 700 Km, úplně neuklidní. Každopádně všeuměl dostává na kafe a s díky odjíždíme.  

Říkáme si, že to zase kdyžtak nějak poklepeme a cestu prostě silou vůle doklepeme. Volám mýho mekánika a on mi stejně řekne, že by se na mém místě vrátil. No pořád nechceme na sever. Pojištění vozu řeší i odtahovku, zvažuju možnosti. Pochyby mám, ale prostě takhle si nechat ten pátek zku... nenecháme. Shodujeme se, že kdyžtak bude dobrodružství... Tak ju.  Dojíždíme klasicky na naší Benzinu, ale vzhledem k neplánovaný zastávce v Práglu kupujeme jen rychle bagety, pití a Medvěd pro mě vyžebral u obsluhy Brufen, protože stres a zřejmě i malý přísun tekutin vykonal své. Paní s úklony děkuju a říkám si, jakej jsem vůl, páč ve čtvrtek jsem si kupoval celý balení. No, jenže doma mi je platnej míň než Francímu lapačka v levý ruce. Odjezd a ta svině zase svítí, zase... můj mekánik z Brixu měl pravdu. Rychlý myšlenkový pochod, zatímco jedeme po D1, říká, že prostě sjet k nejbližšímu městu, najít elektrikáře, vyměnit uhlíky, dojet do Gottwaldova. Jakýkoliv jiný řešení mi přijde jako nesmysl. Odbočka Zruč nad Sázavou + Kutná Hora. Po chvíli klesáme do Zruče, vidím pneuservis, parkuju, běžím dovnitř, ptám se po řešení problému. Říkají, že to umí, ale musely by se objednat uhlíky. Vysvětluju rychle, proč je tohle k ničemu. Smějou se na mě. Nebo mě? To je buřt. Chápu, že v pátek po něco kolem půl třetí asi na mě všichni čekají...  Každopádně jeden z nich mi dává radu, že ve městě je autoelektrikář, jakýsi pan Tvrdík (joooo!!), raduju se ku*va jako malej smrad, ale tvářím se vážně a snažím se rádce poslouchat, jak mi vysvětluje cestu. Děkuju mu, nasedáme a na 2 křižovatce (téčku) zjištuju, že ze samýho radování nevim teď kudy. 50/50 a Kozel slyšel, že doleva - to rychle řeší situaci. Správně. Parkuju. V dílně nikdo. Do pi.. No jo, pátek... a třináctýho. Katastrofickej scénář se naplňuje. Zvoním, nad dílnou je bydlení. Paní z okna říká, že tam nikdo není (no, to jsem si všiml), ale že jde dolu. Je milá a ochotná. Volá mistra elektro. Mistr mi sděluje, že musel odjet a že návrat nejdřív za hodinu a půl. Citím, že mu není fuck, že jsem dojel až k němu, ale neví úplně, jak na to. Vidim jeho myšlenky "Ty vole, pátek odpoledne a takovej vo*er, zabitej čas, výdělek nejistej".. Neustupuju a radím. "A nějaký mechaniky, nemáte?", "Mám, jeden je na pohřbu a druhej nevím, kde je", "zavolejte prosím tomu druhému, řekněte mu, že potřebujeme pomoc, vícenáklady uhradíme, cenu respektujeme", zároveň mu do podrobna vysvětluju náš stav, proč ho potřebujeme a aby na sobě cítil lehce tlak. Trochu jsem sice strčil hlavu na špalek s tím ohledně ceny, ale můj 7. smysl mi říká, že neriskuju. I tak, mnoho možností stejně není a za banditos tyhle lidi nemám. Po chvíli volá mechanik, že jede a bude tu do 10 minut. Hurááá, 3x sláva... získáváme na optimismu,. Koukáme na hodinky, je těsně před 15. hodinou... nic moc na dojezd do cíle.

Mechanik přijíždí za 5 minut. Mladej kluk, vypadá jako sympaťák. Zatímco připravuje dílnu na vjezd vozu, vysvětluju mu znova situaci. Říká, že udělá, co bude v jeho moci. Auto letí na zvedáčku vzhůru, kontrola všeho, nedobíjí. Vím, jak je příjemný, když ti nějakej amatér leze pod ruce a je chytrej, zatímco ví o problematice kulový. V dílně nepřekážíme, stojíme vedle - nerušíme, neradíme. Probíráme všechno možný a čas bohužel běží. Mechanik nadává. Opatrně přistupuju a nabízim svoje 2 tlapy. Říká, že budou třeba, pak houkne.  Ostatním říkám, ať jdou kousek do hospody. Já zůstanu a budu dělat případně přidavače. Po chvilce zůstávám v dílně sám já a mechanik. Pomáhám mu pohnout napínací kladkou a altík je konečně venku. Zjišťuje, že má ve skladu další altík, kterej má díly, co nám odešly, naprosto identické. Pak mě varuje s cenou, že je to dražší. Uklidňuju ho, že máme keš a nebude problém. Pouští se do práce. Jeden modul vyměněn, test, výsledek neuspokojivý. Výměna diodového můstku, test... Ok, fachá. Hůůůůůůů... kdybych uměl zatancovat, tak bych od radosti vyšvihnul s chutí nějakou figuru. Vědom však si svých výborných tanečních schopnosti pouze zatnu pěsti a tlumím to svoje "jo!". Situace se uvolňuje, zbytek bandy se vrátil z hospody. Na napínací kladce se strhnula matka... no, za pomoci 2 lidí řemen nahazujeme. Zátěžový test... nejdřív problém. Jsem ale klidnej, věřim mu. Po chvilce úprav už je to v pohodě. Je vidět, že i on si oddychl. Umyjeme se, kryt motoru kašleme. Házíme ho do kufru, každých 5 minut (jak se následně ukáže) dobrých. Všichni naskakují a jdu solit. Počítá materiál a práci. Kouká na mě nejistě, jako by mi nevěřil. Podávám mu ty prachy, dostává navrch několik stovek na kafe. Věřim, že je spokojenej. Tváří se tak. Celý léta si na každej výjezd beru s sebou vetší rezervu. Vždycky se mě doma ptá moje drahá proč. Kvůli tomuhle. Malej živnostník nemá elektronickej terminál na kartu, všude není bankomat... Keš je borcí keš. Kdo má zlatý zuby, má ještě lepší rezervu, nemusí tolik vozit, ale asi by to bolelo..

Rychle vyjíždíme směr D1, je 17:05... to je v hajzlu, je to tam tak daleko. Navíc pátek, hustá doprava. Rozvíjím debatu, jak to uděláme. Všichni tam chceme, ale nejsme ani v půlce a prostě nemáme stroj času, ani Veyrona nýbrž VW T4. Docházíme ale ke shodě, že když už jsme vyjeli, tak prostě dojedeme. Nehledě na to, že máme tam Josefa, kterýho chceme dopravit zpět.  Slibuju, že pojedu, co budu moc. Odhaduju příjezd na konec druhé třetiny máme to do cíle asi 230 Km. No, provoz pěkně houstne. V pravým náklaďáky, v levém osobáky... prostor pro předjetí víceméně není. Ale tlačim to, co to jde. Auto jede super. Natankovaná je Verva.  Nechci tu dělat zbytečnou reklamu, ale ta nafta je fakt lepší než ostatní. Možná i třeba Shell či OMW nabízí nějaký více aditivovaný PHM, ale to je mi jedno. Ty náš klub neřeší. A určitá loajalita je žádoucí. Zde nemám problém, kvalitní zboží za to stojí 2x.

Projedeme Brnem a doprava víceméně stojí, popojíždíme tak rychle, že jeden z nás se na dálnici stačí bez zastávky na odpočívadle vymočit a zase nastoupit. Je nám to jasný, idioti, co neumí řídit a zacpávají svojí neschopností místo v okolí nájezdů a výjezdů. Nadávám a jsem hodně, hodně moc vzteklej a sprostej. Nejhorší je, být během zápasu v autě na dálnici. Samozřejmě od začátku zápasu sledujeme průběžně onlajnový přenos. Na přeskáčku hlásí Peťula a Lesy. Brzy inkasujeme, ale jsme klidní, zápas je dlouhej. Pisatel onlajnů nás dohání k smíchu svou "nestranností". Klasickej G, co čekat? Vyrovánáme. Bušíme do interiéru auta, tlačíme všechny před sebou. Mezitím jim pořád nadávám...

Silnice se uvolňuje na rozdělovníku Zl či Ova, a zase tlačim na pilu, co to jde. Bohužel zdržení je velký a začíná být jasné, že ani 3. třetinu celou nedáme. To je na hov... Nakonec parkujeme kousek pod halou a běžíme na tribunu. Víme, že prohráváme. Vbíháme. Jen se otočíme, abychom hned začali fandit, Viki trefuje kasu... To je bomba !!! Do konce necelých 7 minut. Hned se snažíme přidat na fandění. Kluci je tlačí, šance jsou, jenže palíme jednu za druhou. Nutno říct, že Kašík má asi i svůj den. Chytá výborně a zachraňuje jim výsledek. Domácí fandové při běžných kontaktech hystericky hýkají a pískají...  No, asi nejsou zvyklí, že se doma najednou nepíská každej skok plavmo. Pumpa mi v přerušeních říká, že jsme byli převážně lepší my, jenže nedáváme a že domácí pískali skoro celou 2. třetinu. Hmm, prostě střelecká potence se změnila v impotenci... smůla no. Ale kluci bojujou, bojujou do poslední chvíle. To se mi líbí. Pumpa říká, že ho ta prohra nese*e, protože bylo vidět nasazení. Když to řekne on, věřim mu. Klukům po zápase tleskáme, přijedou nás pozdravit a jdeme. Tak to byl fofr... Těch 7 minut na zimáku uběhlo jako voda. Jak jsme se rychle přivítali s ostatníma na tribunách, rychle se zase loučíme.  Hrubě bylo ve Zlíně něco lehce přes 40 litvínovských fandů. To je výborný číslo. Cheza jede...

Mrzí mě, že jsem se díky času viděl málo, nebo vůbec se vzdálenějšími spolufandy. Bohužel, dnešek nám fakt nepřál. Ale žijeme a když nejde o život... Nasedáme a nabíráme směr domovina. Většina z nás má hlad, já samo taky. Poslední jídlo byl hambáč, kterej jsem si dal kolem jedný hodiny. Volíme Rohlenku, je to kousek. A rozhodneme se, že na místo Meka dáme dneska šanci restauraci. Nečekaně si opět objednávám svíčkovou, hovězí vývar, točená limča za 150. Takže cenově to vyjde jako v Mekdoši. Polévka je vlažná, nedochucená. Pytlík pepře to částečně zachraňuje. Svíčková je takovej slabší průměr. Takovou uvařit já, budu se stydět. Příště tedy, až budu opět na Rohlence postaven před výběr, asi skočim k Mekovi. Není to zázrak, ale uvědomte si, že nedělají jen Číze... Pepa měl nějaký výpečky, někdo dal šnitzlik a říkali, že to bylo ucházející.

Po nalodění jsme se klidnou jízdou začali blížit domovu, nebylo kam spěchat. Nic "zajímavého" už nás naštěstí nepotkalo a v sobotu 14. v 01:00 jsme přijeli v pořádku domů.

Byl to divnej výjezd, ale určitě na něj nikdy nezapomenu, nakonec i v dobrým...  dokud nezaúřaduje pan Alzheimer. Jediný, čeho opravdu lituju, jsou ty 3 body, ale to je osud.

S fotkama vydržte do zítra, dík.

PS: Dneska v sobotu v 16:15 mi ještě volal mechanik, co nám zprovoznil auto, zda vše bylo v pořádku a dojeli jsme. To mě hodně potěšilo. Tady je vidět, že je pořád mezi námi dost slušných, šikovných lidí, kteří Vás neberou jen jako zdroj toho, jak Vás oškubat. Já osobně, když dělám pro druhé, snažím se o to stejné a jsem rád, že se mi to taky jednou vrátilo. Takže zdravice do Elektrodílny pana Tvrdíka ve Zruči nad Sázavou a děkujeme :-)

stvořil - VV