Celá naše parta oděna do stejných trik, které jsme si nechali pro tuto událost vyrobit vyrážíme do Ústí nad Labem, odkud je odjezd do Kodaně na MS v hokeji. Nikdo z nás v Kodani ještě nebyl, tak se těšíme. Ještě před odjezdem si nás lidi fotí a trika pochvalují - super nápad. Při čekání na autobus zjišťujeme od ostatních fanoušků, kterých se začíná scházet neskutečný počet, že autobusů by mělo vyrazit přes 20. MASAKR!

 

     

     Ve 20:30 vyrážíme. V autobuse to vypadá na super partu. Zjišťujeme, kdo komu fandí - Jihlava, Motor, Sparta, Vary, Slavie a největší zastoupení máme samozřejmě my Litvínov (11 lidí ). Delegátka Pamela, jak jí nazval Majkl, nám stručně říká, jak zájezd bude probíhat, rozdává nám vstupenky na utkání Česko – Slovensko, Česko - Švédsko, na exkurzi do pivovaru Carlsberg a vstupenku na Kruhovou věž. Přes Německo bude cesta trvat minimálně 6 hodin, proto někteří z nás ulehávají a snaží se usnout. Marný, usnout prostě nejde, Majkl nezavře hubu, po autobusu se line vůně citrusů, jak míchá drinky :-D. Nikdo nechápe, kde tu energii bere.

 

     Ve 4:15 přijíždíme do Rostocku, kde čekáme hodinu a půl. V 5:30 vjíždíme na trajekt. Všichni se odebereme do zasedací zóny, kde se nachází obchůdek, restaurace a bar. Už bychom mohli jet prohlásí jeden z nás, vždyť už 10 minut jedeme, odpoví druhý. Člověk ani necítí, že pluje po moři. Pár z nás popíjí Jäggermeistera –  ty krávo, to se takhle teplý nedá pít. Majkla nenapadne nic jiného než jít flašku nenápadně vychladit k baru do mrazáku Algida s nanukama – vyšlo mu to. Začíná se rozednívat, proto jdeme na palubu, kde akorát vidíme východ slunce nad Baltským mořem – nádhera. V 7:00 přijíždíme do Dánska. Svítí sluníčko, vypadá to na krásné počasí ( což je v Dánsku celkem překvapení ), cesta trvá ještě asi další 2 hodiny.

 

 

     V 9:00 už jsme u pivovaru Carlsberg, kde nás čeká prohlídka a ochutnávka piva. Prohlídka fajn, rychlovka... Všichni se těšíme na ochutnávku. Já jsem zkusila medový pivo a chutnalo mi, i když ostatní měli dost servítek, že dobré není. Luboš je po Jäggermeisterovým mejdanu na trajektu ve  „ formě „ a půlku piva mi vylívá do bot, pecka! :-D Jako dáreček všichni dostáváme odznáček.

 

 

     Po hodince a půl odjíždíme k hale, kde autobus bude celý den zaparkovaný. Projíždíme nádherným městem - plno parků, čisto, cyklostezky, zajímavé moderní stavby. Už z dálky vidíme halu –po našem zimáku asi nejhezčí, kterou jsem viděla. Po výstupu z busu míříme na metro, máme v telefonu staženou aplikaci na jízdenky, tudíž nemusíme stát frontu u automatů a můžeme frčet. Metro jezdí snad každé dvě minuty, poloprázdné, čisté. Přijíždíme do centra města a jdeme na Kruhovou věž. Po pár minutách jsme nahoře, někteří z nás funí jako lokomotivy, ale stojí to za to. Výhled je na celé město, uděláme pár fotek, poté mě staví delegát z jiného busu a ptá se mě, zda fandíme Litvínovu? Říkám, že ano, natož mi řekne, že našli batoh, kde byly litvínovské věci, jestli to není někoho od nás – samozřejmě, že ano…Křesi s tátou už ho hledají… Poděkujeme, oznámíme Křesálkům, že batoh se našel a pokračujeme – času není nazbyt. Přicházíme do parku, kde lidé sedí na dekách piknikují, opalují se, popíjí, prostě se baví a nic neřeší. V dálce vidíme zámek Rosenborg, tak si ho jdeme prohlédnout. Nakrmíme kachny, kapry a dále pokračujeme k moři – projdeme jednu z největších dominant Kodaně – přístav Nyhavn – sice hodně turistů, ale nádherné místo. Na každém kroku potkáváme fanoušky v českých dresech. Češi si podmanili Kodaň.

 

 

     Máme hlad, proto se vracíme k hale, kde hned vedle je velké nákupní centrum. Přemýšlíme, co si dáme…KFC, Burgerking, kebab a různé fastfoody, na které ale moc chuť nemáme. Narážíme na restauraci All You Can Eat – v překladu to znamená, že si zaplatíš vstup, a můžeš se přežírat klidně celý den – juchuu, něco pro nás :-D. Jídlo je formou bufetu – saláty, ovoce,  masa na grilu, burgry, brambory, hranolky, těstoviny, dezerty, prostě všechno na co máte chuť – neskutečně si pochutnáváme, někteří z nás zvládnou i 3 chody :-D. Pivo dáme jenom jedno, protože v přepočtu vychází na 200,-Kč a ještě jich pár vypít stihneme pak. Po jídle valíme na hokej, už se neskutečně těšíme.

 

 

    Před halou je fanzóna, kam se jdeme mrknout. To, co se tam děje jsem ještě nezažila. Češi i Slováci dohromady zpívají písničky, skáčou po stolech, tancují a hecují se. Nejvíce jede Macejko, Macejko..Strašná prča. Hodinu před zápasem se otevírá hala, jdeme dovnitř, čekáme, jaké nás čekají kontroly. Ukazuju kabelku, paní mě osahá a jdeme – oproti loňské Paříži téměř žádná kontrola. Prohlížíme si halu, je fakt nádherná…Jdeme na wc, záchody jak v Continentalu, luxus :-D. Místa máme až nahoře v prstenci, proto vyjíždíme výtahem. Už hodinu před zápasem je vidět, že atmosféra bude úžasná a bude nejspíš i vyprodáno. Majkla samozřejmě nezajímá, že vstupenky má někam do prstence, celý zápas stojí dole za bránou a vše mu prochází. My ale musíme uznat, že i z prstence nahoře byl nádherný výhled a bylo vidět krásně na celé kluziště. Před začátkem hokeje je na ledu laserová show a představení maskota – je to kačer a je úžasnej!  Obě mužstva nastupují, rachot, oba tábory fandí o sto šest, pecka, super atmosféra. Zápas jste asi všichni viděli, proto se o něm nebudu rozepisovat, jen asi o gólu, který dal Martin Nečas 9 sekund před koncem – málem spadla hala, gólovou písničku z pohádky „ Ať žijí duchové „ zpívali snad všichni. Neskutečná euforie. Na konci, kdy hymnu zpívala celá hala, mi ukápla i slzička.

 

 

     Po zápase  se vypravujeme  do hotelu. Všichni už se těšíme do sprchy a na klídek. Ve 2:00 ráno jdeme spát. Moc  toho nenaspíme, ráno v 8:00 snídaně v hotelu formou bufetu – úplně v pohodě. V 10:00 odjíždíme zpátky k hale a vymýšlíme další program. Jedeme se mrknout na Malou mořskou vílu. Cestou potkáváme auťácký veterány, mají tam sraz a také zjišťujeme, že se nám ztratili Křesi ml. a Křesi st., telefon mají vypnutý, takže doufáme, že se jim nějak obnoví orientační smysl a najdou nás. Všude jsou cyklisti, lidé v Kodani kola opravdu využívají naplno. Luboš už měl taky choutky si nějaké půjčit. U Malé mořské víly je hodně lidí, proto uděláme pár foteček z dálky a chvilku si odpočineme. Upřímně je opravdu malá a nějak nenadchla, ale máme splněno. Jdeme pěšky zpátky a začínáme mít hlad – není jiné možnosti než jít do stejné restauračky jako včera, už se opět těšíme na pořádné jídlo - uzený na medu nemá chybu. Přichází Majkl s Jančou a drží v ruce 2 skleničky s vínem, prý je našli v parku, pijou stylově.

 

 

     Po jídle opět frčíme na hokej, všude je žluto, Švédi využili toho, že to mají přes most a je jich opravdu hodně. Tentokrát máme lístky až nahoru ke stropu, ale opět si nemůžeme stěžovat, super výhled, plno, takže se fandilo i takhle nahoře. Jediná kaňka byla, kdy se Michal nepohodl s ožralým Varákem, který seděl pod náma. Musela si ho nakonec uklidnit přítelkyně, kterou jsme viděli už den před jak ho u autobusu sjela, že se chová jak debil. Co si budeme povídat, měla pravdu :-) Utratíme zbytek peněz, tak si v hale dáme pivko říkáme. Ivošek je jde koupit, vrátí se a říká: frajerko, vychutnávej si to, teď držím v ruce dvě piva za 500,- Kč. Čekala jsem, že bude draho, ale tohle už je mooooc. Po hokeji jdeme nakoupit do obchoďáku suvenýry a dánské sušenky. Majkl teda víno a housky se salátem. Mizíme do fanzóny, Majkl ve vlajce pronáší jak víno, tak housky. Hlavně nenápadně. Na víno si pak ještě půjčí kelímky od obsluhy…Je to prostě držka. Chceme sledovat večerní zápas mezi Slováky a Švýcary, nikde to ale puštěný není, proto se jdeme zeptat pořadatelů, ti nám ale sdělí, že prý nemají práva a vysílají pouze nějaký zápasy – super ve fanzóně. Je chladno, přesouváme se dovnitř do stanu, chvilku kecáme, pak se ale rozjíždí mejdan. Hlavní organizátor fanoušek Olomouce pouští s obsluhou písničky na přání – Kája Gott, Divokej Bill, Vysoký jalovec, Kabát, Wohnout…všichni paří, i Fantomas…neskutečný. Obsluha si nás natáčí, policajti si nás natáčí, černoši si nás natáčí, nikdo nevěří, jak se Češi dokáží bavit. Tancuje se na stole, zpívá se, skanduje...

 

     Ve 23:00 mejdan pro některé končí, musíme k autobusu a frčíme domů – nechce se nám. Po cestě zpět jsme všichni tak unavený, že téměř celou cestu prospíme, i Majkl drží hubu. Za dva dny jsme ušli 30km, ale jak řekl Honza: domu stejně přijedeme minimálně o kilo těžší, podle toho, kolik jsme toho sežrali. V 10:00 ráno jsme v Ústí, všichni zlámaný, ale bylo to super, vzpomínky na které nezapomeneme. Určitě doporučuji všem, abyste na MS v hokeji vyrazili, protože je opravdu o co stát a je to jedna velká párty.