Situace okolo našeho klubu lze v letošní sezóně nazvat již jako kritickou. Nejsme lhostejní k tomu, co se děje, ba právě naopak. Hledáme cesty, jak pomoci, ale troufneme si říci, že to již není v našich silách. Můžeme se snažit vypravovat zájezdy, snažit se povzbuzovat kluky, ale to je v daný okamžik málo. Nechceme se vydávat cestou protestu typu "Nefandíme jednu třetinu", veřejně kritizovat formou transparentů apod. To nikam kluky neposune, domníváme se, že právě naopak. Chceme jen vědět, že na téhle lodi, která má díru a nabírá vodu každým ujetým "kolem",  ji vyléváme všichni společně.       

Rozhodli jsme se oslovit jednoho z našich pravidelných přispěvatelů, aby zformuloval své myšlenky do článku, ze kterého nakonec vznikl tento otevřený dopis. Dopis jsme osobně předali našemu generálnímu manažerovi. Nyní máte možnost si ho přečíst i Vy. Proč jsme zvolil tuhle cestu? Myslíme si, že je zapotřebí pohled "zvenku". Od osoby, která to vidí bez "růžových brýlí", navíc člověka, který umí své myšlenky zformulovat a hodit na papír. 

Dovolujeme si vás požádat o plnou podporu v těchto dobách zlých, jedině tou můžeme pomáhat my, fanoušci našeho milovaného klubu. A samozřejmě i o kritiku, ale takovou, ze které si lze něco odnést. V tomto duchu je napsaný i dopis uvedený v následujících řádcích.

 "Pane Kyselo.

Zvažoval jsem formu, jakou Vám sdělím své trápení. Zejména mi jde o Vaše pochopení mého problému, než o mou prezentaci. Další věcí je, že bytostně nerad mluvím za někoho jiného, proto vyjadřuji jen své názory, které ovšem vycházejí i z fanouškovské komunity. A tak jsem přivítal nápad Honzy Ptáčka (ptakulina), který Vám psaní osobně doručí nebo přetlumočí.

Vnímám současnou situaci áčka jako velmi kritickou. V Litvínově jsem vyrostl, na první hokej mě vzal děda někdy v roce 1978. A už tehdy seděli na klandru kluci, kteří tam dřepí i dneska. Neříkám, že jsem na každém hokeji, ale každopádně jsem s naším hokejem hodně svázaný a takových je nás strašně moc. Tím chci říct, že litvínovští fandové jsou letití a opravdoví. A tak hodně snesou. Ovšem čeho je moc, toho je příliš. Alespoň pro mě. Už dávno mám vyčerpané možnosti, jak jako fanoušek družstvu kolem p. Rulíka pomoci a přesto musím sledovat, že se moje loď potápí. A já nemám možnost jak jí pomoct. A tak koukám kapitánovi lodi pod ruce, abych z nich vyčetl jaká je situace.

A co na to kapitán? Nic. Mlčí. A mlčí i jeho důstojníci. Všichni zodpovědní dělají, že se nic neděje. Loď se povážlivě houpe, já tuším, že to nemusí dopadnout dobře, rád bych přiložil ruce k dílu, ale všichni zodpovědní dělají, jako že se nic neděje. Sakra, co mi to jen připomíná? Aha už vím. Titanic! Cože, ale to byla ta slavná loď, která prý byla nepotopitelná, ale stejně zmizela v oceánu. Tak velikou mám o svou loď obavu. Bojím se, že jste mě nalodili na Titanic. Já se s ní neutopím, přesto by mi bylo líto, kdyby se z ní od září stala bárka brázdící místní rybník.

Prostě se cítím bezbranný a obelhaný. Bezbranný proto, že bouřka je tak veliká, že posádka mé povzbuzování už ani neslyší a obelhal mě kapitán, který loni tvrdil, že jsme všichni na jedné lodi, a že si mě váží. Jsem Vám lhostejný. Nestojím Vám za to, abyste se vůbec obtěžoval mi říct, co se s lodí děje.

Dokážete se alespoň trochu vžít do fanouškovské pozice? Nerozumím pštrosí politice klubu. A tak bych velmi ocenil, kdybyste uvažoval o mých možnostech, jak zlepšit komunikaci klubu s fanoušky v době, která je pro všechny kritická a kde se vy i my cítíme nekonformně, přesto se můžeme navzájem ctít a respektovat.

ü  Pravidelné vstupy GM, který bude fanoušky informovat o situaci v klubu. Seznámí je s vizí, kterou klub má.

ü  Pravidelné neformální rozhovory s hráči a trenéry. Fanoušek potřebuje vědět, jak se hráči cítí. Potřebuje vědět, jestli a jak jim na zimáku může pomoct.

ü  Viděl jste už letos webové stránky klubu? Jaké informace se ze stránek dají získat?

ü  Proč se všechny informace kolem klubu musím dozvídat z celostátních periodik?

ü  Rubrika dotazy. Něco neskutečného. Vím, že jsou tam občas dotazy, na které se nedá normálně odpovědět, ovšem na zbylé se odpovídá povrchně, neurčitě, neosobně. Z odpovědí přímo čiší, jak vás obtěžuje odpovídat.

Mnoho nápadů budou mít Ropáci samotní, kteří litvínovským hokejem přímo žijí. Pokuste se jim naslouchat a přesvědčte je, že hokej děláte především pro fanoušky, protože zatím to jenom říkáte, ovšem naše pocity jsou úplně jiné. Cítíme se na tom rozbouřeném moři sami a bezradní."

 Rádě

Pro RoT ptakulin