23. dubna 2015 - titul pro naší milovanou Chezu. 16. červenec 2015 - oficiálně konec další legendy našeho hokeje. Přiznám se, že jsem to letos čekal. Kdy jindy odcházet, ale něco mi říkalo, ona se třeba u Růči ještě nějaká motivace najde. Zkusím jen ve zkratce připomenout, co jsme společně v Litvínově za těch pár let stihli...
31. července 2010 probíhala rozlučka Albiho a Gumy na ledě a já přišel z nějakého důvodu pozdě. Zimák byl nacpaný až po střechu, stál jsem na severu. Kdykoliv se Martin dostal k puku, ozval se pískot. Nepískali všichni, ale velká část zimáku. Sparta se neodpouští. V podstatě každý, kdo to tam z Litvínova zkusil, neuspěl. U Martina byl rozdíl v tom, že byl ve věku, kdy velká část hráčů končí, on si ale po návratu ze zámoří vybral Spartu. Tam je ale všechno jinak. Netrvalo to zas tak dlouho a najednou se o jeho návratu začalo spekulovat. A on se vrátil. Pískot z tribun postupně utichl, protože na něj se pískat nedalo.
Nevím jestli to bylo hned po jeho prvním zápase, ale přišel za námi dolů do Nudle. Mluvil spíše málo, rozdal pár autogramů, každý se s ním chtěl vyfotit a on zaplatil dva sudy. Abychom to zapili. A upekla se i další věc. 25.1.2011 vyráželo z Litvínova na Spartu pět autobusů - zaplatil je Růča. Bylo to opravdová invaze a vyhráli jsme 1:4. Možná to vypadá jako by si nás chtěl koupit, ale tak to nebylo. Pochopil to později každý. On to dokazoval hlavně na ledě. Bojoval a stále tvrdil, že se rozloučí, až vyhraje pro Litvínov titul.
Domluva s Martinem byla jasná. Kdykoliv a cokoliv budete potřebovat, stačí dát vědět. Poprvé jsem ho oslovil s prosbou až při prvním BoBování - věnoval do něj svůj dres, ochotně ho dovezl ke mě domů, aby ho zas vyzvedl a osobně předával v Praze. Vydražil se za rekordních 62.400,- Kč - snad si to dobře pamatuji. S jeho dresem jsme to ještě jednou zopakovali v roce 2015. Po sezóně 2013 /2014 hledal motivaci asi ještě hůř než dříve. Psali jsme si spolu, když byl v Americe. Pamatuji si, že jsem se mu snažil vysvětlit, že nemůže končit svoji kariéru po sezóně v playout. Z displeje na mě zablikalo: "Víš jak, Honzíku. Kamaráde." Později se to v něm zlomilo. Asi i kvůli nové trenérské dvojici.
2014 / 2015 - to byla ta sezóna, pro kterou se vrátil. Celý rok vycházel fantasticky. Růča k sobě dostal dva super spoluhráče - Robina a Petryho. Familiárně mu kluci říkali "Mladej". On tak na ledě působil. Když to nešlapalo první lajně, byla tu druhá. To bylo naší obrovskou výhodou. Jeho zákrok v semifinále proti Petrovi Tonovi máme dodnes před očima asi všichni. A pak také to, jak nám jako první dovezl pohár pod náš kotel. Měl jsem tu čest stát v Třinci na ledě. Podat mu ruku, obejmout ho, držet pohár a slzet štěstím společně s ním.
Úžasný rok a sen našich otců byl už v podstatě za námi. Růča byl nominovaný na MS, ale zranění ho do hry nepustilo. Bavili jsme se spolu o tom, chtěl znát i můj názor. Řekl jsem mu: "Nejezdi. Všichni si Tě budou pamatovat jako mistra. Nemáš zapotřebí, aby na Tebe někdo nadával, protože Ty mistr jsi." Na památku mi daroval jeho reprezentační dres, opatřili jsme ho jeho podpisem. Na zápasy v Praze v něm chodila moje milovaná Veru - já jsem byl v mém litvínovském.
Martine, diskuze a články o Tvém odchodu asi nečteš, ale dovol mi za mě a za fanoušky Litvínova smeknout klobouk, pokleknout a ještě jednou Ti ze srdce poděkovat. Nechal si na ledě prozatím celý svůj život, teď se otevírá jeho další kapitola. Ať ji budeš prožívat jakkoliv, ať je stejně úspěšná a méně bolavá.
Děkuji Ti, kamaráde. Za všechno. Ostatní hráči se od Tebe mají co učit. Ukázal jsi mi, že hokejista by měl být profesionálem nejen na ledě, ale i mimo něj. Právě za to je fanoušky milován. Ať Tvůj dres visí u stropu ZS Ivana Hlinky společně s čísly 14,19 a 22. Patříš mezi legendy.
Mýlil jsem se, Růča mi půl hodiny po zveřejnění tohoto článku poslal tento vzkaz:
"Honzíku, zdravím tě, kamaráde. Tvůj článek jsem četl asi před půl hodinou, ségra mi to poslala, ať si to přečtu. Chtěl jsem Ti hned odepsat, ale prostě to nešlo. Musel jsem se trochu sebrat. Klepaly se mi ruce a neviděl jsem na displey! Já Ti strašně moc děkuji!!!!! Včera byl pro mě asi ten nejtěžší den v mém životě, opouštím něco, co miluji, co dělám celý život, a co mě absolutně naplňovalo a dávalo mi energii, ale také cítím, že můj čas se naplnil. Cítím se ale jako dítě štěstěny, protože se můžu rozloučit důstojně a s pohárem nad hlavou pro Litvínov.
Ty moc dobře víš, že tohle bylo to, pro co jsem prakticky už jen poslední roky hrál a žil, nic víc mě nezajímalo a jsem rád, že konečně v Litvínově pohár je. Všichni jsme splnili velký sen. Teď už nám nikdo nic nemůže říct a já můžu s klidným svědomím do důchodu. Ať budu žít kdekoliv, tak budu pořád obyčejný kluk z Litvínova, který je mým domovem, a kam se budu vždy vracet rád!
Já bych Tobě a všem fanouškům chtěl strašně moc poděkovat za slova uznání a za podporu! Bez Vás by tohle nikdy nebylo možné. Ta spojitost letos, mezi Vámi, hráči a trenéry, to bylo něco, úžasného a já na tuhle sezónu nikdy nezapomenu, byla nejhezčí, co jsem odehrál! Moc si vážím toho, že jsem svůj poslední zápas odehrál v Litvínově, kde jsem jako malej kluk začínal. Vyřiď všem klukům a všem fanouškům, že všem strašně moc děkuji! V Litvínově budu často, budu chodit na zápasy a fandit, tak dáme určitě pivko, přijdu mezi vás rád. Měj se kamaráde a doufám, že se brzo uvidíme, vždyť sezóna za chvíli začíná.! nr. 9
Pro Rot napsal ptakulin, grafika obrázku Petr Koukal
