Pondělí ráno se schází početná skupinka Ropáků na cestu do Brna. Autobus je beznadějně vyprodán, další stejný počet lidí nás bude čekat u jejich arény. Celkově objednáno sto lupenů. Hodiny příprav jsou za námi. Startovní pivo v Nudli, chystáme bubny, transparenty a můžeme vyjet. Před odjezdem zjisťujeme, že jeden přihlášený neexistuje, ideální, naštěstí došel jeden člověk navíc, nic se na stavu busu nemění. V Mostě doskakuje sedm lidí, pro dva pak jedeme do Prahy. Zastavujeme u OC Šestka, Gambáňo volá, že se do Prahy nedostane... Situaci ale řeší po svém, vyráží po D1 směr Brno a doskočí k nám na 26. km dálnice. Únava v mém podání přináší kýžené ovoce. Poprvé po cestě někam za hokejem usínám - nazpátek se mi to už stalo několikrát. Budí mě až telefonát od policie, dvacet minut prospělo.
Jen tři zastávky za celou cestu, věc nevídaná. Spořádaně zastavujeme dle instrukcí u haly a policejní vůz blokuje hlavní třídu, aby nás navedl na centrální parkoviště. Bohužel zajíždí pod viadukt, který je o půl metru nižší než náš bus. Voláme, znovu zastavují dopravu a ještě jsme ani nedojeli a už nás musí všichni milovat. Nakonec parkujeme na jiném místě - vyrážíme směr hala a vstříc očekávání. Jeden transparent bere větrem za své, nedá se nic dělat, zítra bude hůř.
Za vstupem se v poklidu občerstvujeme, kecáme s klukama z ochranky, zdravíme známé tváře a postupně rozdělujeme lupeny. Jedna paní dostává mojí občanku po zjištění, že volné lístky do našeho sektoru jsou podmíněné bydlištěm v Litvínově. Hodinu před zápasem máme klid... První gól v síti Komety "utišuje" Rondo a my si můžeme v poklidu fandit to svoje. Obzvlášt třetí třetina je už dost v našem rytmu. Krásně se nám daří i proskandovat se jejich ódou na Brno... Konec zápasu, děkovačka, Komeťáci si ani nečuchli...
Po zápase frčíme směr hotel, rozdělení pokojů jsme pořešili už dopředu a tak se po menším zdržení vydáváme do víru města. Někdo relaxuje a nabírá síly, jiní chtějí ukázat režim playoff i v noci. V Pivních Sadech padá mnoho rund piv, panáků, burgerů a smějeme se jejich specialitě v podobě "Horkého Francouze". Jen cenu mají chybnou - 29,- Kč by měli urychleně vyměnit za 33,- Kč. U nás by tento nápoj jistě slavil úspěch. Část výpravy odpadá, silnější kusy vyráží za dalším dobrodružstvím do Bohunic - Bowling bar v doprovodu Znojmáka Karfy slibuje zábavu. Ta také přichází. Dvě hodiny házíme koule, panáky a někteří se radují až do ranních hodin (Pumpa jako vždy velí těm nejsilnějším).
Ráno se zkusíme probudit na rozbruslení. Všem se to vlastně daří, ale zapomínáme na jeden pokoj. Než se kluci dávají do kupy, máme zásadní zpoždění. V hale tak můžeme v klidu pozdravit jen Pincáka. Rozbruslení skončilo, ale začala zima... Svinec... No nic, nezbývá než zkusit brzký oběd a na ten nám poskytuje azyl Restaurace U Emila... Někteří nacházejí sílu projít město, jiní vydrží až do zápasu. Společnost nám dělá fajn obsluha, pár lidí z Brna a taky hruškový Fernet na paletě... Ladíme formu do posledních chvil. Pak už se jen vydat k hale a zkusit to urvat. Obligátní rozdělení už jen cca patnácti lupenů a jde se na to.
Stejně jako jsme unaveni my, působí kluci na ledě. Ukončit sérii se nepodaří, je to zřejmé víc a víc... No nic. Balíme, spořádaně mizíme k busu a ten odjíždí domů. Zastávky jsou až do Mostu jen dvě. Domů to vždycky jede trochu rychleji. Já se pomalu šourám na vlak, chci se věnovat své paní, takže tři dny v Třinci jsou v období našeho klidu nezbytné...
Příběhů by z Brna bylo nezpočet, kdo nezažil nepochopí, tohle je jen rychlá sonda do výjezdu. Dovolím si ještě jednou smeknout a poděkovat všem, kteří se na tom podílejí... A oni ví... Mám vás rád.
Co teď? V pátek na značkách, pojďme zopakovat schéma jako proti Pardubicím... A hlavně, lidi drazí, nechte tam hlasivky... Kluci na ledě určitě nechají celé svoje umění a srdce... My jsme tu od toho, abychom je hnali dopředu a ukázali, že jsme jeden tým... Vzhůru ke splnění snu našich otců.
Pro RoT napsal Ptakulin
