Tradiční klub, vyjel na led tradičního soupeře, do jedné z posledních hal, která má historii. Odlet ze zimáku proběhl v klidu a pohodě, stejně jako doskákání lidí v Mostě. Nálada dobrá, výborný šofér – neberme prosím  tuto věc jako samozřejmost. Jeho pohodová nátura a ochota je jistě jednou z věcí, která přispívá k pohodě v buse. I přes objížďku se cesta nese relativně rychle, v rytmu diskuze o geopolitické situaci v Džibutě, fotografováním věcí, které stojí za zdokumentování  a důkazů toho, že nejsme lakomí.

Každý se dělí s každým o svačinu (k vidění byl i opravdový řízek s chlebem) a dorážíme na klasické místo, první větrací pauzu. Již na D8 je rozhodnuto o výsledku dnešního zápasu. Dlouháne začni přemýšlet, co budeš dělat až začne mrznout a zastaví vodu. Čas není dnes naším soupeřem a tak i přes drobnou zácpu na dálnici máme čas na další break před cílem, sportovní halou, kde již vidíme zástupy fanoušků, kteří vyjeli po vlastní ose. Starohuťáci, kluci z Boletic, Pražáci a další a další. Ještě pár minut před začátkem utkání jsou fronty u kas a nepřehlédnutelnou barvou je žlutá. Příjemný pohled.

Začátek hokeje, který je úporný, bojovný, ale takhle se asi na tom letišti v Holešovicích musí hrát. Přeci jen asi všem bylo jasné, že přestřelka, kterou předvedli Sparťani s Vítkem, se nebude opakovat. Sparťané vytahují obr plachtu, které dominují chladící věže s nápisem toto smrdí a trpaslíci alá reklama na wc tablety. Provedení pěkné a nápad taky asi OK, leč už se cyklicky opakuje v různých obměnách. Péro vyjíždí z rohu, Písa plácne do puku. Vedeme 1-0.  Radost v sektoru, radost i na dlouhých tribunách, kde sedí také pěkných pár desítek lidí sympatizujících se žlutočernou kombinací.

Na druhou třetinu se přesouvám na dlouhou stranu ledové plochy a jsem mile překvapen. Počet v hostujícím sektoru je dobrý, až dalo by se říct výborný. Opticky asi sektor plnější než domácích. Tady si půjčím věty ze Sparťanských stránek.

"Po příchodu do kotle koukám překvapeně na ten hostující. Je plný k prasknutí. Úterý, všední den a do Prahy přijíždí 300 litvínováků, ženoucí svůj tým. Co na tom, že jich tu půlka pracuje a že mají dohromady tři chorály. Patří jim velký respekt. Na facebooku SHS je nás 4500 tisíce, na oficiálních stránkách deseticíce, ale výjezd v takovémto počtu lidí jsme dosud nikdy nepřevedli. O tom, kolik nás chodí doma ani nemluvě. Hostů je v sektoru přibližně stejně jako nás a to jsme doma. Smutné."

Bohužel na půlku zimáku není slyšet ani jeden z kotlů, ale zřejmě asi díky akustice. Třetina opět bojovná, Francík vychytal samostatný únik a chytal standart. Francíkův standart. Ať se na mě Tanečník macareny z Třince nezlobí, ať si sbírá nuly jak na běžícím páse, ale gólman ligy je daný a je to Bonžůr.

Třetí třetinu jsem opět strávil v sektoru, kde vládne dobrá a bojovná nálada, stejně jako na ledě u kluků. Árny se snaží vyhecovat lidi k větší aktivitě – díky mu, i když jsou tam jistě rezervy. Hlavně v aktivitě lidí. Protože na ten počet, který tam byl, jsme asi mohli být slyšet daleko více. Ale tohle je můj osobní problém, kdy jsem nespokojený s fanděním skoro vždy. Kluci ubojovali 3 body, radost byla značná jak na ledě, tak i v hledišti. Cesta k busu v klidu, každý si hledá souseda a zjišťujeme, že Bohy se šel povozit na Maťejskou, odjezd se odsouvá o pár minutek. Zastávka na McD – dršťkovou stále nemají a cesta do Litvajzu, která probíhá v rytmu Čibyho rypadla….

Jednoznačné plus úterka byla účast, i když kdy jindy, než když se vyhříváme na výsluní. A za mne mínus jsou citovaná slova. Náš repertoár pokřiků na podporu kluků je opravdu strašně úzký. A to máme tolik pěkných starých songů…..

Proč název jaký je? Neštěstí v lásce (cestou k busu se rozpadl vztah fanouška s lahví zelené, díky podlému povrchu zemského, který se rozhodl narušit tento harmonický pár), štěstí ve hře – 3 body jsme dovezli tam, kde měli skončit.

Omluvte prosím omezený počet fotografií, ale aparát byl v nepovolaných rukou a zůstal v buse :-D

Pro RoT člen č. 88 / foto - dá se o nějakém hovořit ? Fogl