Po delší pauze Vás zase vítám vážení čtenáři u mého nepravidelného žvatlání. Sešel se měsíc s měsícem a nadchází můj nejoblíbenější výjezd - do Třince. A ten si nechci nechat ujít. Zvažuju zdravotní situaci, ale prostě se kousnu. Chci tam být, protože Třinec a vše to okolo mám zkrátka rád.

     O výjezdu se bavíme tak s týdenním předstihem. Z původního počtu, který se mnou pojede autem se díky zvětšenému zájmu nakonec musíme rozhodnout pro větší vozidlo a po pár úpravách nakonec vyráží naše posádka v počtu 6 kusů - ne, jeden nejede v kufru, máme auto pro 6 osob. Vyráží i další posádka se 3 kusy, někdo vlakem a samozřejmě fandit dorazí i místní fandové Chezy. Na to, že se zápas bude hrát v úterý, nevypadá  účast vůbec zle. 

     V pondělí večer s nervozitou sleduju vývoj počasí. Vidím, že nás po cestě má doprovázet sněžení. Žádná radost. My jsme připravení, na sněhu jsem zvyklý jezdit, ale ostatní? Když vidím ty horor story z D1... Moc spokojenej nejsem, ale říkám si, že prostě to je osud. V úterý vstávám brzy ráno, zabalim sváčů - jezdím oldskůlově na šnitzlíkách s chlebem a pár dalších nezbytnostech. Opět sleduju počasí, změny víceméně kosmetické. Do mobilu ještě stahuju aplikaci která může pomoci s detekcí nehod, uzavírek atd. Odjezd je domluven na 9:00, což nám + - vychází. Druhá, Fanoušovo posádka vyráží zhruba ve stejný čas a domlouváme se, že kdo najede první na dálnici, dá echo a domluvíme sraz. Tím je klasicky Benzina na 52. Km D1. Dneska bude poprvé chytat jako jednička jeho kluk. Je naprosto pochopitelné, že u toho chce být. Na jeho místě bych nejednal jinak. Z mojeho pohledu je to pro toho kluka fakt křest ohněm. Loupnout ho do kasy proti mančaftu, kterej je reklama na útočnej hokej a umí střílet branky jak na běžícím pásu... to je velká porce. Každopádně uznávám "co tě nezabije, to tě posílí" a jsem tedy zvědavý na jeho debut.

     Cesta jde dobře, provoz jen mírný, posádka je tichá.. Ne, že bych měl rád hluk v autě, ale tohle je zase až moc klidu. Po hodině dorážíme do Prahy. Namísto avizovaného sněžení jsem spíš nucen použít protisluncové brýle. Mozol jde proti nám a odlesky ze silnice nejsou úplně příjemný. Po nájezdu na D1 voláme druhý povoz, máme trochu náskok, páč Fanouš měl po cestě plánovanou zajížďku a tak budeme čekat my. Mimo šnitzlíků jsem si udělal i kafe do termosky. Těšim se na něj, provoz ve opravdu až nečekaně klidnej, tak sahám do tašky.. Prosim Vás, když si uděláte kafe do termosky, nebuďte líný lopaty jako já a zkontrolujte si, zda je dobře zavřená. Já to neudělal a zasloužený výsledek se dostavil. Vim, že za chvíli zastavíme, tak to pak uklidim. Na Benzině všichni odejdou do útrob restaurace, já zatim uklízim kafe spoušť. Naštěstí ta taška neprotekla, Nalejvám si kafe a k tomu potáhnu z cíga, zatímco mě solidně ofukuje ledovej vítr naředěnej sněhovýma vločkama. Přijíždí Fanouš, podáváme si tlapy a razíme do útrob za zbytkem. Neměl jsem ani moc hlad, ale když vidím, jak ostatní debužírujou, neodolám a pošlu jeden guláš směr můj žaludek. Přichází mi smska od fanouška Chezy Pavla z Moravy, který mi podává aktuální dopravní informace. To oceňuju, mít dobré informace je důležité. Vyrážíme a obecně se domlouváme, že další zastávka asi na Rohlence. Cesta po D1 je výborná, žádné uzavírky, nehody ani avizovaný sníh, provoz až nezvykle mírný.  Sněhu je tedy dost, ale ne na silnici. Ta je jen mokrá. A najednou v dáli vidím psychedelickej billboard... Tohle je děsná haluz a říkám si, kdo platí za takovou zhulenost... No posuďte sami. Vždycky když ho vidím, přemýšlím, co tím básník chtěl říci. Moc reklamy je ale silná, moje mysl se zklidňuje, růžovožlutá kolečka mě hypnotizují a cítím se tedy šťastný... :D

     Projíždíme zatáčku na Vídeň a za moment domluvená Rohlenka. Chvíli se hledáme, ale nakonec se sejdeme. Protáhneme ztuhlé údy a říkáme si, že cestu už asi dorazíme, max nějaká čůrací pauza. Potkávám tam kamaráda z Mostu, vrací se ze Slovenska, ze služební cesty. Když mu na jeho otázku říkám, že jedeme do Třince, tak nám se smíchem řekne, že jsme magoři. Jo, vim. NIkdy jsem netvrdil, že jsem normální. Tuhle nálepku mít nemusim. I zde mi přichází sms od Pavla s aktuálními dopravními info. Cesta běží i nadále bez komplikací, sníh přibývá, ale jen okolo silnic.  Blížíme se pomalu do cíle. Nejdřív zajedeme pro lupeny a pak zajdeme do "hokejky" u starého zimáku. Tomáš, který dorazil vlakem už na místo nás informuje, že v Třinci chumelí. Blížíme se, blížíme a i těsně před Třincem míjíme opětovně zhulenej, sluníčkovej billboard... jsem zase sťastný a vyrovnaný.

Slibuju si, že po návratu vygůgluju, co tohle má znamenat. Doporučuju i ostatním, solidní haluz...

     Přijíždíme na místo. U haly je hodně sněhu. Provizorně zapíchnu auto co nejblíže a běžím pro lístky, které zde máme již připravené. Vybíhám jen v mikině, na ten kousek to stačí. Přicházím před recepci, kde se mě sekuriťák ptá, co potřebuju. Říkám, že jdu pro lístky a on na mě, že to je na jiné kase, že tady určitě ne. Jsem si jistej, že ten chlap neví... ale nechci hned po příjezdu poslat někoho z domorodců do míst, kde slunce nesvítí. Vydýchnu a jdu na kasu, kde lupeny údajně jsou. No nejsou, nejsou... jasně, že ne.  Mezitím, co na mě sněží a obešel jsem půl haly, začínám být vzteklej. Vracím se na recepci. Sekuriťáka jen mijím a říkám mu, že jsou tady. Do zad na mě haleká, že se máme lépe příště domluvit.  To je argument, co nestojí ani za komentář. Vocas jeden... Radši se věnuju hezké obsluze na recepci, která nám vydá naše lístky. Venku už čekají první fandové, kteří je mají rezervované. Vzhledem k pokročilému času zjišťujeme, že jet na hokejku kvůli 15 minutám nemá smysl. Takže přeparkujeme kousek od haly. Ostatní jdou napřed, ještě kontroluju povoz, jestli jsme tam nenechali okatě nic "cenného". Jdu za ostatními a Ondra ně mě, stojíce před dvěma dodávkami s členy nějaké zásahové jednotky, haleká, že mám přijít. Seznamuju se s velitelem policejního oddílu, je to rozumnej chlap a vedoucím místní securitky. Řekneme si pár slov, kdy je ujišťuju, že potíže z naší strany určitě nehrozí a nečekáme nic ani od domácíh.  Říkali, že před námi už tu byly potíže s jinými fandy a tak prostě posilují ostrahu. To mě přijde zbytečný. Měli by tohle umět diferencovat. Jednak vyhozený peníze a za druhý, ti kluci by taky asi radši byli někde jinde, než stáli v okolí zimáku s vědomím toho, že dnes jsou tam zbyteční. Přesouvám se před recepci a rozdám zbytek vstupenek. Trvá mi to asi tak 15 minut, ale stejně mi mezitím dost promrzly prsty. Vrátit drobný se s tímhle stává dost komplikovaný. Běžím do tepla. Ano do tepla, tohle není Kladno. Tady je v ochozech opravdu příjemné klima. U vchodu mě chce šacovat sekuriťák. No jasný. Je důkladnej, ale v pohodě. Přesto si z něho rozhodnu vystřelit a nečekaně se ho při tom důsledném prohmatávání ptám, jestli se mu líbím. Bere to neutrálně a prohlídka končí. Přidávám se k ostatním našim fandům. Přichází náš třinecký kamarád Marek, předseda místního fanklubu. Poklábosíme a pomalu jdeme na tribuny.

     Je to dobré, je nás tu asi 35, slušný. Kluci se rozbruslují, u nás se přivazují vlajky a připravuje choreo k nedožitým narozeninám našeho velikána. Zápas začíná. Je to takovej hokej nemastnej, neslanej... pak přichází první nešťastná branka. Co je příčinou se dá při pohledu na vrchní polovinu haly tušit. Daň byla zaplacena. Bohužel nás to sráží na kolena a na hokejkách není klidu. V první komerčce vytahujeme choreo. Hala tleská, domácí kotel vyvolává jméno Ivana Hlinky. Z toho měknu, trochu husina... ku*va...  Aktivně fandíme asi v 12 kusech a nemyslim, že bychom dělali našim barvám úplnou ostudu. Při přestávkách chodí domácí fandové za námi a chtějí měnit šály. Několik jich je vyměněno. Kolikrát si myslím, že jsme hlasitější, než domácí. Nevím, jestli se mi to zdá, ale atmosféra mi přišla docela mrtvá. Jestli to dělá akustika nebo domácí nefandili pořádně? Těžko říct? Hokej se nám nedaří a postupně přibývají branky, smiřujeme se s tím, že dneska body zůstanou doma.  Rozhodčí opětovně činí několik nepochopitelných rozhodnutí, kdy na střídačku poškozují oba týmy. Tohle je fakt hrubej amaterismus. Za zmínku stojí pak už jen Frolovo pravej hák, kterým sundal mladého Růžičku. Tohle asi bolelo. Nebyl jsem nadšenej z jeho příchodu, ale musím říct, odvádí opravdu dobrou práci. Poctivě brání, bojuje u manťáku. Pomalu si, aspoň u mě. odpracovává to jeho památné divadlo. Ještě bych zhodnotil našeho debutanta. Sice dostal 4 kusy a první brána byla daň za nezkušenost, jinak odvedl dobrou práci a nevyhořel. Za mě tedy gut a vzhůru do další práce.

     Zatímco ostatní se loučí, jdu rychle k autu, aby ho rozmrazil. Odjezd od haly trvá asi tak 10 minut, což je super. Domlouváme  zastavení na bufet. Zvažujeme zase Rohlenku, ale nakonec kousek za Prostějovem zase využijeme pumpu jako posledně. Je tu i Růča s Marianem Vodou a doprovodem. Ke kafi si nakonec většina z nás objednává i jídlo. U mě vyhrává svíčková, to dá rozum. Po půlhodině vyrážíme.  Provoz je opravdu klidný, rozhodneme se nějak nespěchat: Na Vrchovině nás přepadne poměrně silné sněžení, ale nevadí. Cesta je bez komplikací až do cíle. Doma brzdíme okolo 01:45. Mám toho plný zuby.. těšim se do pelechu. Jenže stejně přijdu domu a jdu si pustit na počítači věci okolo dnešního hokeje. Ve tři fakt už jdu spát. Ještě, že dneska nemusím do práce...

     epilog: Ráno jsem četl na foru Fanošovo rozplývání se, jak je to v Třinci jiné. Ano je. Proto tam rád jezdim a kdo tam nebyl, nemůže to tak úplně pochopit. Jo, jsme z druhého konce republiky, není tam regionální rivalita, asi i proto se k nám chovají slušně. Jak podotkl jistý fanda z domácích řad, kdybychom byli ze Zlína, zažili bychom asi něco jiného. Jenže nejsme. Proto si zápasy v Třinci můžeme užít jako asi málokde. A já doufám, že to tak i zůstane nadále.

prot ROT, VV